Teplý červencový den roku 1537. Na kamennou dlažbu krakovského Starého města se hroutí postava muže. Z několika bodných ran mu tečou proudy krve. Než se mu dostane pomoci kolemjdoucích, vydechne naposledy. Jeho vrah mezitím rychle zmizí ve spleti starobylých uliček…

„Postihla nás veliká ztráta. Nemilosrdná smrt přerušila tok života našeho mistra Franceska Fiorentina, hlavního architekta královského dvora.

Z úcty k vynikajícím vztahům mezi našimi zeměmi vás proto žádáme, zda byste přijel a svými zkušenostmi pokračoval v jeho nešťastně přerušené práci,“ píše polský arcibiskup Jan Łaski (1456–1531) italskému architektovi Bartolomeovi Berreccimu (1480–1537).

Zkáza nad městem

Okamžitě souhlasí a vyráží na cestu. Kontakty polského královského dvora se slunnou Itálií čile podporuje polský král Zikmund I. Starý (1467–1548).

Hned po svém nástupu na trůn v roce 1507 neváhá sáhnout do měšce a podpořit vznik nádherných staveb, soch i maleb.

„Hoří, hoří, hořííí,“ ozývají zděšené výkřiky služebnictva na polském královském hradě Wawelu, tyčícím se na kopci nad Krakovem. Poslední rok 15. století přináší panovnickému sídlu zkázu.

Velkolepé gotické sídlo zpustoší ničivý požár, který popožene jagellonskou dynastii v úmyslu přestavět studený majestátní hrad ve vzdušný renesanční zámek pro moderní život.

Posila, která se mu vymstí

Stavbu zahajuje Ital Francesco Fiorentino (†1516), ale po necelých deseti letech umírá. Při rekonstrukcích ho rychle nahrazuje Berrecci společně s Benediktem ze Sandoměře (město v jihovýchodním Polsku). Přebírá Fiorentinovu dílnu a zve si k sobě další posily z italského Toskánska.

Společně s Giovannim Cinim ze Sienny, Bernardem de Zenobim Gianotisem, Nicholasem Castiglionim, Philipem da Fiesole, Giovannim Mariem Padovanem a Giovannim Solim a pěti dalšími členy Soliho rodiny vytváří tým, který navrhuje přestavbu královského sídla a chrlí jeden nápad za druhým.

Zatím ovšem neví, že si mezi své spolupracovníky vybral i jednoho zrádce.

Skvělý pohřební sochař

Dalším úkolem, kterého se úspěšně zhostí v letech 1517 – 1533, je vybudovat pohřební kapli pro krále Zikmunda I. ve wawelské katedrále.Za několik let přibude i socha krále Zikmunda Augusta a náhrobek Anny Jagellonské.

Doslova neví co dřív, kromě Krakova se podle jeho plánů staví i v dalších polských městech: Nepolomici, Poznani a Tarnově.

Proslaví se i pohřebním sochařstvím, z jeho dílny jsou náhrobky pro biskupy Johna Konarskiho (z roku 1521), Johna Lubranskiho (z let 1522 – 1525) a Petera Tomickiho (1532 – 1533).

Ze své práce utěšeně bohatne a zanedlouho vlastní v Krakově hned několik domů a cihelnu. Spoustě lidí je ale trnem v oku.

Krutý závistivec

Tvůrce wawelské Zikmundovy kaple se jednoho letního dne prochází po krakovském Starém městě. V tom okamžiku k němu nečekaně přistoupí Ital. Vytáhne nůž a začne rychle bodat. Berreci vzápětí padá k zemi.

„Bartoloměj Bereci, florentský královský stavitel…

zrádně zavražděný nějakým závistivcem z Itálie na krakovském trhu před nájemním domem zvaným Karnyovský, byl pohřben v kostele Božího těla v Kaziměři roku 1537, měsíce srpna,“ píše o jeho smrti kronikář ze 16. století. Autor se ovšem o vrahovi nezmiňuje.

Znal ho? Nebo jeho totožnost zůstala záhadou? Není pochyb, že motivem Berrecciho vraždy byla závist. Mezi hlavní podezřelé proto patří jeho nejbližší spolupracovníci.

Protože ale nemáme přesné informace o vztazích mezi Bartolomeem a jimi, odpovědět na otázku, kdo byl vrahem, bohužel neumíme.