Dlouhá desetiletí se věřilo, že Aurora svým výstřelem odstartovala Velkou říjnovou socialistickou revoluci a pomohla tak nasměrovat pozdější dění ve velké části světa doleva. Je to ale pravda? Jak to všechno ve skutečnosti bylo? 

Křižník Aurora patří, společně s Titanikem, korábem Santa Maria a Bludným Holanďanem, k nejznámějším lodím v dějinách.

Přestože bojoval ve třech válkách, paradoxně si jej pamatujeme hlavně kvůli jednomu výstřelu, ke kterému došlo v listopadu 1917 a který měl v Petrohradě odstartovat bolševickou revoluci.

Aurora je ale loď výjimečná také tím, že je po více než 110 letech od svého spuštění na vodu stále funkční.

Poslední ze tří křižníků

Křižník Aurora byl zkonstruován v Petrohradě mezi lety 1897 a 1903, a to v rámci programu na posílení ruského loďstva na Dálném východě. Jeho vrchním konstruktérem byl K. K. Ratnik a byl třetím, a zároveň posledním, křižníkem z tzv.

třídy Pallada (předcházely mu lodě Pallada a Diana). Kýl byl položen 4. června 1897. Loď byla spuštěna na vodu 24. května 1900 a do služby uvedena 29. července 1903. Ještě téhož roku, 8. listopadu 1903, se pak vydala právě na Dálný východ. Velením lodi byl pověřen admirál Virenius.

Ozbrojena až „po zuby“

Hlavní ochranu lodi představovala pancéřová paluba (o síle 50–75 mm), jejíž šikmé části zasahovaly až pod čáru ponoru.

Výzbroj lodi tvořilo 8 šestipalcových kanonů (po jednom na přídi a na zádi, zbylých šest bylo umístěno na bocích trupu), dvacet čtyři 75mm děl, osm 37mm děl a 2 kanony Baranovského. Loď také nesla torpéda a miny.

Není rovněž bez zajímavosti, že Aurora byla vybavena elektrickými měřidly značky Erich Roučka z Blanska.

Poprvé v bitvě

Aurora byla poprvé nasazena do boje v rusko-japonské válce. Dne 2. října 1904 opustila baltskou flotilu, obeplula Afriku a 14. května 1905, po osmi měsících plavby přes tři oceány, dorazila do korejských vod, aby se zde přidala k ruské flotile.

Na své nasazení nemusela dlouho čekat. Mezi 27. a 29. květnem 1905 se účastnila bitvy u Cušimy (flotile velel viceadmirál Rožestvenskij).

Unikla jen o vlásek

Bohužel, v této bitvě utrpěla ruská strana porážku a zároveň ji z celkem 38 bitevních plavidel přestála méně než polovina. Aurora byla, i přes 21 zásahů od nepřátelských lodí, mezi těmi, co se udržely na hladině a podařilo se jim dostat se z bojiště.

Během bitvy však zahynul její kapitán Jegorijev. Jeden náboj ráže 75 mm totiž zasáhl i velicí můstek a zranil většinu těch, kdo na něm stáli. Jegorijeva nahradil, bohužel též těžce poraněný, kapitán Nebolsin.

Na klidném moři

Aurora se po válce stala tréninkovým plavidlem pro kadety z ruské námořní akademie. Kromě toho během let 1907–1913 podnikla řadu zámořských plaveb.

V září 1909 se například vydala na svou druhou velkou cestu – z Baltského moře přes Severní moře a vody Atlantského oceánu plula až do moře Středozemního.

Po zastávkách na severu Afriky, ve Francii a v Itálii pak proplula Tyrhénským mořem do moří Jónského a Egejského. Během dvou let tak urazila 25 557 námořních mil a do domovského přístavu se vrátila až v srpnu 1911.

Válka je tady!

Poté přišla 1. světová válka. Aurora během ní operovala v Baltském moři. Pod vedením kapitána Butakova hlídkovala v rámci druhé brigády. Po přezbrojení se také podílela na výlovu min z moře a v roce 1916 opět sloužila výcviku kadetů.

Zvýšila se také její kapacita – z původních 422 na 723 mužů. V roce 1917 se pak v důsledku svého ukotvení v Petrohradě, kde se zdržela po opravách, ocitla ve středu revolučních událostí.

Střelba na palubě

Námořníci sloužící na Auroře sympatizovali s tamějšími dělníky, a byli tak zataženi do revolucionářské propagandy. Vztahy mezi důstojníky a posádkou lodi byly ale napjaté.

Už 12. března 1917 posádka žádala, aby důstojníci propustili tři zatčené dělníky – propagandisty. Aby vyřešili napjatou situaci, použili kapitán lodi Nikolskij a důstojník Ogranovič své služební zbraně k rozehnání shromážděného davu. Několik lidí bylo zraněno.

Říjnová revoluce

Když se pak v říjnu toho roku politická situace v Petrohradě kvůli konfliktům mezi vládou a bolševickými skupinami znovu vyhrotila, většina posádky Aurory byla na straně bolševiků.

V dalších dnech se Aurora aktivně účastnila socialistické revoluce, která vešla do dějin jako „Říjnová“.

Bronzová cedule na příďovém kanonu poté mohla hlásat, že „25. října 1917 ve 21.40 byl z příďového 152mm děla z rozkazu vojensko-revolučního výboru proveden historický výstřel – signál k útoku na Zimní palác“. (Abychom nezapomněli:

25. říjen v ruském, tedy juliánském kalendáři odpovídá 7. listopadu v našem, gregoriánském kalendáři.) Revoluce ale nemohla začít jediným výstřelem. Předcházelo jí náročné, dlouhodobé, a hlavně přísně utajené plánování.

Klíčový výstřel z děla

Faktem je, že k výstřelu došlo. Jestli byl ale opravdu signálem k útoku, nebo padl až v okamžiku, kdy už útok probíhal, není dodnes zcela jasné. Tehdejší komisař Aurory A. V. Bělyšev v dokumentárním filmu Aurora (1966) nicméně sdělil:

„V devět večer jsem byl se členy lodního výboru na velitelském můstku lodi a čekali jsme na smluvený signál z Petropavlovské pevnosti.

A když, pravda s opožděním, v devět hodin čtyřicet pět minut signalisté hlásili, že vidí červený oheň na Petropavlovské pevnosti, vydal jsem rozkaz: Z přídě na Zimní pal!“

Byl to slepý náboj!

Jedna teorie, podporovaná právě výše zmíněným filmem, říká, že první výstřel vyšel z děla Petropavlovské pevnosti a signalista jej zaznamenal jako „světlo“, jež mělo být signálem pro Auroru. Teprve na něj měla loď reagovat výstřelem.

Nešlo ovšem o výstřel na Zimní palác – jednalo se o slepou nábojnici. Mělo jít spíše o symbol a také signál jednotkám, které palác bránily, že na straně revolucionářů je i vojenská technika.

Aurora jako alma mater

V létě roku 1918, kdy v Rusku zuřila občanská válka, se Aurora přemístila do Kronštadtu a zařadila se mezi záložní plavidla. Většina posádky se odebrala do bojů nebo domů.

Po několika letech bylo ale v rámci obnovy ruského loďstva rozhodnuto, že by byla škoda využívat pro válečné účely poměrně nedávno opravenou loď. A tak Aurora opět začala sloužit kadetům.

S nimi na palubě pak podnikala plavby třeba k Murmansku, Kodani, Göteborgu nebo Oslu.

Záchrana v podobě další války

Deset let po revoluci, v roce 1927, byla loď vyznamenána Řádem rudého praporu. Bylo také rozhodnuto o její druhé opravě. Práce započaly roku 1933, ale o dva roky později byly kvůli vysokým nákladům přerušeny.

Z Aurory se stala tréninková loď bez vlastního pohonu a byla určena k vyřazení. Tím, co ji zachránilo, byla paradoxně druhá světová válka.

Hrdinně bránila Leningrad

Během druhé světové války se totiž Aurora zapojila do heroické obrany Leningradu (dnes Petrohrad). Kotvila na Něvě v přístavu Oranienbaum a stala se součástí protiletecké obrany obléhaného města, které Luftwaffe decimovalo silným bombardováním.

Později, když se Němci přiblížili k městu, Rusové demontovali část výzbroje Aurory a děla umístili na kopce jihozápadně od Leningradu.

Potopena v řece

Když se ale pak v září 1941 křižník dostal do nerovného souboje s německým loďstvem, podlehl a zčásti se potopil. Podle historiků tuto událost nikdo z posádky nepřežil. Zbytek zbraní byl demontován a křižník zůstal v řece až do konce války.

V prvních dvou letech po ní pak byla loď vyzdvižena ze dna a opravena. Své trvalé kotviště našla právě na řece Něvě v dnešním Petrohradu.

Z lodi se stala ikona i muzeum

V souvislosti s historickou „pravdou“ prezentovanou Sovětským svazem se z Aurory stala skutečná ikona revoluce.

Sověti ji vyzvedli na pomyslný piedestal dějin a mohutně oslavovali – její minimální úloha ve Velké říjnové socialistické revoluci byla vylíčena takovým způsobem, že si celé generace myslely následující:

„Nebýt výstřelu z Aurory, tak by revoluce vůbec nenastala.“ Roku 1957 se z křižníku stalo muzeum. První větší rekonstrukcí pak prošel v letech 1984 až 1987.

Zrekonstruované muzeum Aurora

Aurora byla v září 2014 odtažena do Kronštadtských loděnic Ministerstva obrany Ruské federace a na svém kotvišti na Něvě v Petrohradu stanula opět v létě 2016. Kromě provedení zásadní rekonstrukce trupu bylo do lodi nainstalováno moderní protipožární zařízení a také 52 bezpečnostních kamer, které střeží návštěvníky muzea.

Jak odtažení lodi, tak její vrácení na místo sledovaly tisíce diváků. Bylo pro ně obrovskou atrakcí vidět Auroru, kterak vlečena proplouvá zvedacími petrohradskými mosty…