Astrologie se do Čech dostává ze Španělska. Už během 9. a 10. století probíhají čilé obchodní kontakty mezi našimi zeměmi a Araby žijícími na Pyrenejském poloostrově. Brzy se tato věda uchytí i na přemyslovském knížecím a později královském dvoře.

Třebaže kníže Vratislav II. (kolem r. 1033–1092) získává svůj královský titul už v dubnu roku 1085, k jeho korunovaci dochází až 15. června 1086. Více než roční odklad způsobí hledání nejpříznivějšího okamžiku z pohledu hvězd.

Na nejvhodnější dobu se čeká i při podpisu Zlaté buly sicilské, dokumentu zaručujícího českým panovníkům dědičný královský titul.

Tehdejší římský král Fridrich II. Štaufský (1194–1250) ho na radu svého dvorního astrologa Michaela Scota načasuje na 26. září 1212.

Styky s kastilským dvorem

K dalšímu intenzivnímu rozvoji astrologie u nás dochází v době vlády Přemysla Otakara II. (kolem r. 1233–1278).

Ten je bratrancem kastilského a leónského krále Alfonsa X. Moudrého (1221–1284), spřízněni jsou přes Přemyslovu matku Kunhutu Štaufskou (asi 1200–1248).

Jsou to právě styky s kastilským dvorem, které mají nemalý vliv na podporu astrologie v českých zemích.

Osudové spojení

Přemyslův syn Václav II. (1271–1305) shromažďuje rukopisy s astrologickou tematikou. Jeho návrat do Čech 5. dubna 1283 dávají hvězdopravci do souvislosti s objevením nové hvězdy.

Smrt Václava II. a jeho syna Václava III. (1289–1306) zase spojují s konjunkcemi Slunce a Saturnu, údajně osudovým spojením pro české království.