Dva evropští námořníci s údivem ve tváři pozorují domorodce Nového světa, jak si zapalují jakési sušené listy a s požitkem vdechují jejich kouř. Jeden z nich s váháním přijme nabízený list a popotáhne. „Vskutku silná vůně,“ vydechne omámeně.

Na podivnou zálibu indiánů přijdou muži posádky italského mořeplavce Kryštofa Kolumba (1451–1506), Rodrigo de Jerez a Louis de Torres (†1493).

De Jerez se tak zapíše do dějin jako první doložený evropský kuřák. Kouření mu natolik zachutná, že si zapálí i v rodném Španělsku. Jenže sousedé pro něj nemají pochopení. „Posedl ho ďábel!“ nařknou ho a španělská inkvizice jej vsadí do vězení.

Satanův vynález!

Už v 90. letech 16. století je mezi Angličany vdechování kouře mezi lidmi velmi oblíbené. Ne všichni však sdílí nadšení z nové kratochvíle.

„Je to Satanův vynález,“ píše anglický král Jakub I. Stuart (1566–1625) v roce 1604 ve svém slavném pojednání s názvem Protest proti tabáku. Poté, co zjistí, že tabákový průmysl hodně vynáší, svůj názor změní.

Nesmiřitelný názor zaujme ruský car Michail Fjodorovič Romanov (1596–1645) a v roce 1634 vydá přísný zákaz kouření. Nešťastníky, kteří neodolají a zatouží po chuti tabáku, čekají kruté tresty.

Ti šťastnější z toho vyváznou jen s patnácti ranami knutou (tlustým koženým bičem), mnohým hříšníkům však uříznou rty, nos nebo je dokonce bez milosti vykastrují.

Hrozí vyobcování z církve

Tabák v té době kritizuje i církev. Papež Urban VIII. (1568–1644) vydává v roce 1642 bulu, v níž přísně zakazuje kouření a šňupání tabáku na církevní půdě a všem hříšníkům hrozí exkomunikací, tedy vyobcováním z církve.