V některých kruzích bývá ztělesněním ďábla. Podle mnohých je to právě on, kdo má na svědomí veškeré problémy lidstva, od ekonomických krizí až po mizerný program v televizi. Je George Soros skutečně takový démon, jak někdy bývá popisován?

Zvláště přívrženci autoritářských a totalitních systémů nemohou Sorosovi přijít na jméno. Důvod je prostý, Soros, který zažil hnědou a utekl před rudou hrůzovládou, otevřeně podporuje liberální demokracii a otevřenou společnost. A to na leckoho působí jako červený hadr na býka.

Z Maďarska na ostrovy

George Soros přišel na svět do židovské rodiny 12. srpna 1930 v Budapešti jako György Schwartz.

Jeho otec spisovatel Teodoro Schwartz (1893–1968) dokázal odhadnout vývoj situace v Evropě a podařilo se mu vymazat z úředních dokumentů židovské kořeny rodiny.

A tak, když v roce 1944 němečtí nacisté okupovali Maďarsko a jeho židovské obyvatele posílali do Osvětimi, jeho rodině se podařilo přežít.

Rodina svou zemi opustila až v roce 1946, kdy už bylo jasné, že se z Maďarska stane komunistický stát pod kuratelou Moskvy. Cílem byla Británie, kde se mladý George zpočátku živil jako dělník.

Zlom přišel v roce 1952, kdy se zapsal na Londýnskou ekonomickou školu, kde studoval filozofii. Jeho lektorem byl proslulý rakouský filozof Karl Popper (1902–1994), který byl mimo jiné autorem knihy Otevřená společnost a její nepřátelé.

Popper byl kritický racionalista a odpůrce totalitních ideologií. Jeho tezí bylo, že naše civilizace může směřovat buď k lidskosti, svobodě a rovnosti, nebo k totalitě. Právě Popperovy myšlenky zanechaly v Sorosovi hlubokou stopu.

Makléřem na Wall Street

Na svůj sen stát se spisovatelem si Soros musel nějak vydělat. Zvolil pro filozofa netradiční postup a začal obchodovat na burze. Zprvu na londýnské City, v roce 1956 pak po přesunu do USA na Wall Street.

Právě zde prokázal svůj analytický talent a během deseti let se stal úspěšným a uznávaným makléřem. V roce 1969 převzal vedení hedgeového fondu (speciální investiční fond, který téměř nepodléhá regulaci;

jde o vysoce rizikovou investicí, která může přinést vysoký výnos, ale také vysokou ztrátu) Quantum, jehož hodnotu během deseti let zvýšil čtyřicetkrát. Jako zkušený akciový analytik dokázal využít slabých míst na trzích.

To se ukázalo v roce 1992. V té době se britská ekonomika spíše potácela, než důstojně kráčela, trápila ji především vysoká nezaměstnanost i míra státního dluhu.

Do toho si 15. září přisadil guvernér německé Bundesbank Helmuth Slesinger (* 1924), když vyjádřil své pochybnosti o tom, zda je Británie schopná udržet svou libru.

Tím naznačil, že britské hospodářství se v případě nouze nemůže zcela spolehnout na pomoc evropského německého motoru.

Naštvaní Britové

Na tento výrok ihned zareagovala řada burzovních makléřů, Sorose nevyjímaje. 16. září se začali zbavovat libry, jejíž hodnota začala prudce klesat. Bank of England dělala, co mohla, a libru s vynaložením obrovského množství devizových rezerv vykupovala.

To však nepomohlo, stejně jako náhlé zvýšení úrokových sazeb, nejdříve na 10 až 12 procent, krátce poté na 12 až 15 procent. Libra na tuto podporu nijak nereagovala a tehdejší premiér John Major (*1943) byl v koncích.

Ještě večer britský kabinet rezignoval a oznámil odchod z Evropského mechanismu směnných kurzů (ERM), v rámci něhož byly jednotlivé měny vůči sobě zafixované. Účinek se projevil ihned, vůči německé marce libra oslabila o 15 procent, vůči dolaru o 25 procent. Britové tehdy nemohli přijít Sorosovi a jiným makléřům na jméno.

Soros si na spekulacích s librou přišel na dvě miliardy dolarů. Později podobnou spekulaci předvedl i vůči thajskému bahtu a malajskému ringgitu. Je paradoxní, že dnes se proti podobným postupům Soros vyhraňuje.

Nenávist z východu i z Maďarska

Od sedmdesátých let je však těžištěm Sorosova zájmu nadační činnost. Mimo jiné podporoval opoziční uskupení vůči komunistické totalitě ve východní Evropě. Nyní se soustředí především na podporu organizací hájících lidská práva, svobodu a liberální demokracii.

Kritizuje autoritářské tendence některých západních politiků, například Donalda Trumpa (*1946), ale zejména totalitní systém v Číně a autoritativní systém v Rusku. Tyto postoje mu přinesly nejen řadu ocenění, ale i spoustu nepřátel.

Jedním z nejhlasitějších je maďarský premiér s autoritářskými tendencemi Viktor Orbán (*1963), který přitom mohl studovat na Oxfordské univerzitě díky Sorosově nadaci.

Soros sklízí i kritiku libertariánů, protože upozorňuje na to, že tržní fundamentalismus způsobuje řadu problémů ve světě. A pro příznivce krajní pravice či levice je Soros doslova Belzebubem.