Na stavbě se dělníci musejí pěkně ohánět. Pomník císařova slavného vítězství nad zrádcem Maxentiem, jehož budování schválil Senát, má stát už na výročí deseti let jeho panování. Šibeniční termín proto vyřeší svérázně.

Po umělecké výzdobě se poohlédnou jinde.

Římský císař Konstantin I. Veliký (asi 272–337) svede 28. října 312 v občanské válce proti svému spoluvládci Maxentiovi (275/283-312) vítěznou bitvu u Milvijského mostu. Viu Triumphalis, cestu, po níž se vítězní vládci vracejí do Říma, proto musí ozdobit hold jeho válečnému úspěchu.

Má to jeden háček. Času je málo. Což o to, samotnou stavbu by zvládli, základnu tvoří mramorové bloky, na které navazují cihly obkládané mramorem. Ale jak umělecky důstojně uctít vladařovu velikost za tak krátkou dobu, když kvalitních tvůrců je nedostatek?

Naštěstí si budovatelé dokážou poradit. Jednoduše si vypůjčí díla z pomníků z dob minulých vládců. Podle historiků to svědčí o úpadku tehdejšího římského umění. Monument dokončený v roce 315 se ale zároveň stává encyklopedií římských dějin.

Stavba se třemi arkádovými průchody se tyčí do výšky 21 metrů a stává se tak největším a zároveň posledním římským vítězným obloukem. Rozpíná se do šířky 25,7 metrů.

Porážka zrádce

Celý pomník obíhá pás reliéfů zobrazujících Konstantinovo tažení proti Maxentiovi. Příběh začíná na západní straně Odjezdem z Milána. Na obklíčené město, zřejmě Veronu, narazíme na jižní straně vnějšího průčelí oblouku.

Následuje bitva u Milvijského mostu, kde císařova armáda přihlíží, jak se poražení nepřátelé topí v řece Tiberu. Východní strana patří Konstantinovu vítěznému vstupu do Říma. Severní průčelí se pyšní dvěma pruhy výjevů zobrazujících císařovo konání po vstupu do Říma.

Nechybí scéna, při které řeční k Římanům a poté jim rozhazuje mince.

Dobyvatel? Omyl, mírotvůrce

Nejdůležitější nápis nad hlavním průchodem tvoří věnování Senátu a římského lidu „Největšímu imperátorovi Caesarovi Flaviu Constantinovi, zbožnému, šťastnému a vždy spravedlivému, který vedený božstvem a vlastní velikostí mysli s pomocí svého vojska pomstil republiku a porazil tyrana, věnoval senát a lid římský vítězný oblouk jako památník tohoto vítězství.

“ Narážka na tyrana odkazuje na válku s Maxentiem. Vnitřní strana středového oblouku skrývá text prozrazující, že „Konstantin nepřišel do Říma jako dobyvatel, ale naopak osvobodil město od okupace a zajistil mu mír“. Texty na menších obloucích se odvolávají na desetileté výročí Konstantinovy vlády, které se slaví v roce 315.

Podmanění Dácie

Hrdinství císaře Trajána (53-117), který v Dácké válce (101-106) vybojoval velkou část dnešního Rumunska, vzdávají čest třímetrové reliéfy na fasádě oblouku. Původně zřejmě zdobily Trajánovo fórum nebo kasárna náležející Caeliově jezdecké gardě.

Válečný konflikt v Dácii zpodobňují i dva panely na vnitřních stranách centrálního oblouku. Celý monument rozdělují po obou průčelích čtyři korintské sloupy. Na jejich zhotovení stavitelé použili numidijský žlutý mramor.

Ve středu a v čele podstavců se pyšně představují vítězní vojevůdci, po stranách římští vojáci a zajatci z řad barbarů. Vrcholky sloupů zdobí sochy Trajánových dáckých vězňů vytesané z mramoru. Pocházejí pravděpodobně z Trajánova fóra.

Do časů císaře Hadriána (76-138) se datují dva kulaté reliéfy nad oběma postranními oblouky. Představují lovecké a obětní scény. Zahájení lovu patří Silvanovi, scéna s medvědem bohyni Dianě, ulovený kanec je zasvěcený Apollonovi, ukořistěný lev náleží Herkulovi.

Hadriánovu tvář ve výjevech ale umělci předělali na Konstantinovu.

Přepracované hlavy

Prostor nad průchody menšími oblouky zdobí osm reliéfů odebraných z památníku císaři Marcovi Aureliovi (121-180), pravděpodobně z vítězného oblouku oslavujícího jeho triumf v bojích proti Sarmatům z let 169-175.

Na severní straně najdeme odjezd, kdy na ulici Via Flaminia zdraví lid, rozhazování peněz davům, výslech germánského zajatce a císařův slavný návrat do Říma. Na jižní straně narazíme na vládcův pohovor k vojsku a obětování ovce, prasete a býka pro úspěch tažení a výjevy, ve kterých před něj vedou poražené vojevůdce a nepřátele.

Marcovu hlavu v obrazech ale tvůrci upravili na Konstantinovu.