Romulus Augustulus se na přelomu srpna a září 476 dozví o popravě svého otce Oresta. Vyděsí se. Bojí se o svůj život. Čeká na příchod Odoakera a předpokládá, že i jeho stihne stejný osud. Nový vládce nakonec jeho mladý život ušetří.    

Římská říše je v troskách.

Posledního císaře Romula Augustula(461 – asi kolem roku 507) přinutí 4. září 476 vzdát se trůnu jistý Odoaker (435–493), bojovník z kmene Skirů nebo Turcilingů, který stojí v čele povstání proti vládě.

Nespokojence tíží vysoké daně, není z čeho vyplácet žold vojsku, které brání říši.

Pokus o spojení říší

Latinská kronika Anonymus Valesianus potvrzuje, že Odoaker „s ohledem na mládí“ Romulovi daroval život.  Senátorům je ale celkem fuk, že Romulus odstoupil, protože chlapcovu vládu neuznává prakticky nikdo kromě jeho vlastních vojáků. Nový vládce pak přikáže římskému senátu vyslat poselstvo do Konstantinopole k východořímskému císaři Zenonovi (425–491).

Mají mu odevzdat znaky císařské hodnosti. „Majestát jednoho panovníka je dostatečný k tomu, aby spojil a ochránil zároveň Východ i Západ,“ stojí v listině, kterou poslové přivážejí. Prosí vlastně o nové spojení obou říší rozdělených roku 395. „Odoaker vás žádá, abyste mu přidělil správu italského s titulem patricia,“ vzkazují poslové.

Zenon se vyrovná s novou situací mazaně. Sice by nejraději viděl na trůně Julia Nepota, ale ve své odpovědi na žádost poselstva oslovuje Odoakera už titulem patricius. Smiřuje se tak se situací.

Hádky o rentu

Sesazený císař Romulus Augustus odjíždí do Kampánie k příbuzným s penzí 6000 solidů, což odpovídá ročnímu platu tehdejšího římského senátora, jak líčí kronika Anonymous Valesianus.

Romulovi současníci, latinští kronikáři Jordanes a Marcellinus Comes ovšem tvrdí, že se nový správce zbytku Západořímské říše o žádné finanční podpoře sesazeného císaře nezmiňoval. Je otázkou, kdo má pravdu.  Zřejmě ale roční renta existovala. Později se totiž dokonce stala předmětem sporu. „Žilo se mu dobře, i když musel po Odoakerově smrti vést o ročním příspěvku jednání s Ostrogótem Theodorichem, který v roce 489 převzal moc po Odoakerovi,“ píše současný nizozemský historik Fik Meijer.

Kdo je muž z dopisu?

Dopis od římského historika, státního úředníka a mnicha Cassiodora (490–585)jednomu severoafrickému biskupovi z roku 507 skutečně rozebírá vypořádání penze pro jistého „Romula“ a zmiňuje se „o milém dopisu bratra Romula“. Cassiodorus je v té době tajemníkem ostrogótského krále Theodoricha (454–526) a udělení důchodu tomuto muži potvrzuje.

V roce 1886 britský historik Thomas Hodgkin (1831–1913), překladatel Cassiodorových děl, opravdu píše, že je „jistě možné“, aby bratr Romulus z dopisu byl zároveň posledním západořímským císařem. Nahrávalo by to také možnosti, že se někdejší vládce Romulus stal po opuštění trůnu mnichem.

Záhada nevyřešena 

„Není důvod domnívat se, že Romulus Augustus neskončil své dny v klidu v prvních letech 6. století, když přežil Západořímskou říši o několik desetiletí.,“ míní současný britský autor Philip Matyszak.

I řada dalších historiků se domnívá, že Romulus strávil léta po svém sesazení na zámku Lucullus v Kampánii a mohl být živý ještě v prvních letech dalšího století.

Žádné přímé důkazy, které by to potvrzovaly, ovšem zatím k dispozici nemáme.  Cassiodorus se totiž nezmiňuje o podrobnostech týkajících se osoby onoho Romula, ani výšce a povaze důchodu, který mu byl přiznán.

Proto zůstává dodnes záhadou, zde jde opravdu o císaře, který se stal přímým svědkem zániku mocného impéria. Mohlo jít klidně i o úplně jinou osobu…