Nemocný prezident Edvard Beneš, který nedávno prodělal mozkovou mrtvici, je v únoru 1948 postaven před nelehkou situaci. Odmítá přijmout demisi ministrů, raději by zvolil taktiku předčasných voleb. Gottwald je rázně proti.
Tlačí na něj, ať demisi přijme s tím, že vládu obratem doplní. Pochopitelně, že o svoje dobře prověřené pracovníky. Beneš je proti. Komunisté zatím špionují ministry demokratických stran.
Do Prahy se na jejich pokyn chystají předem prověřené jednotky SNB. Klement Gottwald (1896–1953) 21. února 1948 řeční na Staroměstském náměstí. Na hrad zatím přichází za prezidentem odboráři. Chtějí ho zlomit.
„Ulice nebude rozhodovat o tom, jestli mám přijmout demisi,“ odpoví jim. V dalších dnech přidává Gottwald na tlaku na Beneše. Zmíní se dokonce o intervenci Rudé armády, pakliže situaci nevyřeší.
Na návrhy kývne
Komunisté vyhlásí na 24. února 1948 12 hodin hodinovou generální stávku. Z organizací KSČ se rodí Lidové milice. Vtrhnou do sídla sociálních demokratů a ti pod nátlakem kývnou na účast v doplněné vládě.
O den později komunisté chystají na Václavském náměstí demonstraci. Krátce po jedenácté navštíví Gottwald Edvarda Beneše (1884–1948)., aby mu předal návrh nové vlády.
Obsahuje 13 komunistů, 3 ministry bez politické příslušnosti a 9 z demokratických stran. „Rozhodnu se ještě dnes,“ přislíbí prezident.
Když ministerský předseda přichází v půl páté znovu, Beneš na návrhy kývne. „Jestli tak činím, tedy jenom proto, abych zabránil bratrovražedným bojům, jimiž mně vyhrožujete.
Věřím, že lid československý pochopí můj čin a při nejbližší příležitosti ve své většině prokáže, že jsou mu cizí metody, jichž užíváte,“ říká. Gottwald je to fuk, už má, co potřeboval. Československo začíná kráčet k socialistickým zítřkům.
Přesun by byl hračkou
Diskutovanou otázkou zůstává, zda mohla do dění v únoru 1948 zasáhnout armáda.
O jejím případném nasazení mohl rozhodnout ministr národní obrany Ludvík Svoboda (1895–1979) ještě jako nestraník (do KSČ vstupuje až na podzim 1948) společně s prezidentem.
Tehdy má část vojenských jednotek cvičení v Milovicích, takže jejich přesun do Prahy by byl hračkou. Ministr ale vydá stanovisko až 23. února 1948, a to zvláštním rozkazem ve Věcním věstníku Ministerstva národní obrany, kde uvede:
„Vyzývám vás co nejdůrazněji, abyste zachovali rozvahu, důvěru a klid. Čs.
armáda musí zůstat touto krizí i jakýmikoli dalšími vnitropolitickými spory naprosto nedotčena… Semkněte se ještě pevněji druh k druhu v kázni, družnosti a vzájemné důvěře kolem svého vrchního velitele, prezidenta republiky dr. E. Beneše“. Rozkaz k vojenské akci nevydá ani on, ani prezident Beneš.
