Sedmatřicetiletý Armand de Rancé přichází někdy kolem roku 1662 do kláštera v La Trappě. Čeká ho tu hrůzný obrázek. Rozbořené budovy a sedm zhýralých mnichů, kteří tráví své chvíle hraním koulí. Rancé se okamžitě rozhodne, že klášteru vrátí zašlou slávu a řád.
Líným mnichům se to ale nelíbí, a tak na Rancého jednou spadne kámen, jindy se zase zřítí sloup na místo, kde se rád modlí. Obyvatelé kláštera novému opatovi usilují o život.
Hrabě Rotron III. nechává roku 1140 ve francouzské La Trappě, v údolí na hranicích Perche a Normandie, v místě skrytém uprostřed hustých lesů, postavit kapli.
Aby podpořil její důležitost, přiváží ze Svaté země relikvie, kterým se poutníci budou chodit klanět. Kaple se rozrůstá v klášter. „Nic nejitří smysly, jen to, co nabádá k samotě a odloučení,“ říká o poloze kláštera opat Jacques Marsollier.
Tělesné rozkoši se nebrání
Klášter v La Trappě je několikrát vypálen. Mniši, kteří přežijí řádění ohnivého živlu i válečné útrapy, se přestávají zabývat duchovními otázkami. „Žili podle těla,“ píše španělský historik Antonio Zorrilla.
Když se v klášteře objeví Armand de Rancé (1626–1700) a chce tu udělat pořádek, odmítnou ho poslouchat a pokoušejí se ho zabít. Teprve bývalý voják Luis podpoří po příchodu do kláštera Rancého reformu.
Zákaz mluvení
Chudoba, prostota a kázeň, to jsou hlavní Rancého hesla. U řádu cisterciáků přísné observance, zvaných trapisté, nakonec prosadí tvrdá pravidla. Patří k nim například vstávání brzy ráno (trapističtí mniši dodnes vstávají ve čtvrt na čtyři) nebo zákaz mluvení.
Hovořit smí jenom o nejnutnějších věcech. Jí se v přesně stanovených hodinách, nemocní si musejí odepřít ovoce.
Svaté muže vyžene revoluce
Porážka royalistů během francouzské revoluce s sebou nese i hrozbu zrušení klášterů. Proto musí v roce 1790 mniši svůj klášter opustit. Na cestu si s sebou vezmou ostatky svého reformátora Rancého a zamíří do dnešního švýcarského kantonu Fribourg.
Část z nich pak odchází do italského Piemontu nebo do Španělska. Zpátky do kláštera se mohou vrátit až v roce 1814.
