Miliony let evoluce přizpůsobovaly živé organismy okolnostem, jaké panují na planetě Zemi. Jenže ve chvíli, kdy živá bytost opustí náruč mateřské planety, ocitne se v nepřátelském vesmíru. A zde jsou podmínky zásadně odlišné.

Tvrdé kosmické záření, nízká teplota a především nedýchatelné vakuum. Záležitosti, které jsou se životem těžko slučitelné. Pravda, třeba želvuškám nedělá problém přežít i za těchto okolností, ale ne každý živý tvor má podobné schopnosti.

A na člověku s jeho komplikovanou stavbou těla, pobyt ve vesmíru zanechává fatální následky.

Gravitace je určující princip pro všechny velké živočichy a rostliny. I člověk je z hlediska fyziognomie a anatomie „konstruován“ pro zemskou přitažlivost. Stav beztíže na první pohled vypadá jako jedna velká legrace, ale není tomu tak.

Řadě lidí se v něm udělá nevolno. Když na člověka ve vesmíru gravitace nepůsobí, nejprve dochází k odvápňování kostí. Dojde k úbytku svalové hmoty a k dalším fyziologickým změnám. Lidé, kteří se po delší době vracejí z vesmíru, bývají natolik zesláblí, že stání na vlastních nohou je pro ně nadlidský výkon.

Astronaut má po přistání problémy stát vzpřímeně. Vědci se je na gravitační šok snaží připravit.

„Používáme speciální trik, který toto úskalí obejde. Astronaut nebo v našem případě dobrovolník se nasune do speciálního zařízení, od poloviny těla se uzavře a dole se vytvoří podtlak. Má to podobný efekt, jako kdyby vstal,“ popisuje Rupert Gerzer, který v Kolíně vede Institut vesmírného lékařství.

Stav beztíže přináší i další problémy. Při letech do vzdálenějších cílů, třeba k nejbližšímu hvězdnému systému Alfa Centauri, by někteří lidé strávili vlastně celý život mimo přirozené gravitační pole.

Je vysoce nepravděpodobné, že by v takovém prostředí mohly být na svět přiváděny zdravé děti. Vždyť i lidská rozmnožovací soustava je závislá na gravitaci. Každý živočich s vnitřní kostrou by se ve světě mimo gravitaci vyvíjel špatným způsobem.

Řešením snad může být rotující loď, která vytvoří alespoň nějakou přitažlivost. Je pochopitelné, že kosmické agentury tato problematika zajímá a NASA není výjimkou. Studie amerických vědců se zaměřila nejen na vliv dlouhodobého pobytu v kosmu na lidský organismus.

Zároveň i popsala rozdíly, jakým způsobem vesmír působí na muže a na ženy. Pro příznivce meziplanetárních letů to není příjemné čtení. Kosmické prostředí má totiž na lidský organismus zcela devastující účinky.

Po návratu z dlouhodobého pobytu ve vesmíru mají lidé problémy se stabilitou. Může za to nevyvážený krevní tlak. Těmito problémy trpí po návratu na Zem obě pohlaví, ale častěji ženy. Ty navíc přicházejí o nemalé množství krevní plazmy.

Lidské srdce je v kosmu mnohem více namáháno, protože stav beztíže vyvolává změny v cévním systému. Ve vesmíru zvlášť trpí oči, hlavně ty mužské. Až čtyřem pětinám astronautů se zhorší zrak, u žen to jsou „jen“ tři pětiny. Ovšem jiné, opravdu závažné oční neduhy se astronautkám vyhýbají, kdežto muže doslova vyhledávají.

Lidská posádka letící na Mars by byla vystavena takovému množství kosmického záření, které by se vyrovnalo rentgenování celého těla jednou za pět až šest dní, a to po dobu jednoho roku. Ženy jsou na radiaci citlivější a mnohem častěji u nich vyvolává zhoubné bujení.

Něžné pohlaví navíc v kosmu častěji postihují infekce močových cest. Kosmické záření také útočí na reprodukční systém, a to u obou pohlaví. Tak jako námořníci důvěrně znají mořskou nemoc, tak astronauti se musí naučit žít s kosmickou nemocí.

Její účinky se projevují především závratěmi. Po nějaké době si na ni člověk zvykne, ale po přistání se může vracet, a to zejména mužům.

Pro astronauty, kteří jsou neustále pod stresem, je důležitá regenerace, ovšem v prostředí mikrogravitace se usíná a spí velmi špatně. Nebezpečí, která číhají na zdravotní stav lidí ve vesmíru, je více než požehnaně.

Zatímco při pilotované cestě k Měsíci, která trvala týden, se vše dá zvládnout, je cesta k Marsu mnohem delší. Délka mise k rudé planetě a zpět se odhaduje na 18 měsíců. Místo hrdinů se tak mohou vrátit fyzicky i psychicky postižení invalidé s doživotně podlomeným zdravím.