„Výkonný, disciplinovaný a svědomitý spolupracovník. Morálně pevný.
Neustále zdokonaluje své profesní mistrovství,“ stojí v hodnocení, které v 70. letech vypracuje na jednoho ze svých členů, mladého absolventa práv, sovětská tajná služba, ukrytá pod zkratkou KGB. O pár desetiletí později se onen muž postaví do čela své země jako prezident Vladimir Putin (*1952).
Čeko, pozor!
Takových jako on jsou spousty. Výkonných, disciplinovaných, svědomitých. Díky nim dokáže KGB přežít až téměř do konce roku 1991. Plných 37 let. Od března 1954, kdy je přivedena k životu jako nástupnická organizace Čeky.
Tu zřídí Lenin jako bolševickým státem používanou ochranu jak před těmi, kteří se mu nechtějí podřídit, tak před carskou armádou. Na starosti dostane KGB vnitřní ochranu státu proti narušitelům, špionáž a kontrašpionáž.
Padákem z věže
„Musíte mít chladnou hlavu, zapálené srdce a čisté ruce,“ vtloukají mladým rekrutům do hlav od prvního dne ve výcvikovém středisku KGB v Balašiše. V rozvrhu tu mají kurzy fotografování a zacházení s mikrofilmem, střelby, karate nebo rychlé jízdy.
Zkušení profesionálové je učí, jak vydírat, podplácet a zneužívat.
„Dokonce jsme se učili skákat s padákem, i když Jamese Bonda by asi docela bavilo, kdyby věděl, že jsme neměli k dispozici žádné letadlo, a tak nás vždy dovezli autobusem do Moskvy, kde jsme skákali z věží v parku Gorkého,“ vzpomíná jeden z agentů, Leonid Kolosov.
Díky pobytu v Balašiše se změní z obyčejného ekonoma na ministerstvu zahraničního obchodu na důstojníka KGB s 300 rubly měsíčně. Tak jako řada dalších vytipovaných kandidátů, následně tvrdě zasahujících proti každému, kdo se postaví na odpor státu.
Šup na Sibiř!
Výsledkem řádění KGB jsou stovky tisíc lidí, poslaných do gulagů, a desítky tisíc dalších, odsouzených k trestu smrti, nebo zastřelených v tzv. zkráceném řízení, tedy rovnou bez soudů.
A když kolegům chybí peníze na nějaký ten krvavý masakr, sovětská tajná služba je mileráda sponzoruje.
Jako v případě atentátu na Ben-Gurionově letišti v Tel Avivu v roce 1972, na telavivský hotel o tři roky později nebo na civilisty v Jeruzalémě v roce 1978 – jen tyhle tři akce si vyžádají 62 mrtvých.
Zastřelí vlastního velitele
Teror a persekuce velmi rychle rozesejí strach a hrůzu z KGB, kam se dá, včetně vlastních řad. Uvnitř se proto ctí nepsané pravidlo: „Čím méně toho víš, tím déle zůstaneš naživu.“ I Grigorij Bojarinov (1922–1979) ho zná.
Na konci prosince 1979 má ale jiné starosti. Velí speciálnímu komandu KGB Zenit, se kterým má dobýt prezidentský palác v Kábulu a zabít Hafizulláha Amína (1929–1979). Před vtrhnutím dovnitř dá mužům, obkličujícím budovu, jasné instrukce:
„Zastřelte každého, kdo vyjde z paláce ven.“ Jenže, když se uvnitř spolu s komandem dostane do prudké palby a „odskočí “ si ven pro posily, na rozkaz zapomene a hned ve dveřích od vlastních vojáků schytá smrtelný zásah.
Afghánský prezident je tak následně zastřelen bez něj. Po rozpadu SSSR se nástupnickou organizací stala FSK, později přejmenovaná na FSB (Federální služba bezpečnosti Ruské federace).
