Skip to content

Když poprava, tak pořádná: Jak si lidé vzájemně ubližují?

Vyděšený mladík se šouravým krokem blíží k provizorní šibenici. Zpocený a nervózní, marně se snaží udržet sebejistotu. Po cestě ho provází vzrušením nadopovaný dav. Ten čeká, až mu kat nasadí oprátku a nakonec podtrhne židli. Další díl seriálu nízké kultury dávných časů…

Manželka na obtíž (1536)

Neumí dát královi dědice, je dominantní, odmlouvá – za to musí zaplatit. Rozvod nepřipadá v úvahu, takže snad jedině… smrt! Když anglickému králi Jindřichu VIII. (1491–1547) tahle myšlenka proletí hlavou, má Anna Boleynová (1507–1536) smůlu. Narozením už druhé dcery, Alžběty (1533–1603), a předčasným úmrtím jejich syna, se v Jindřichovi cosi zlomí, a jeho city k mladší manželce klesají k bodu mrazu. Zařídí, aby byla Anna obviněná z krvesmilstva a cizoložství, nakonec vytáhne i eso v podobě spřádání intrik proti jemu samému. Netrvá dlouho a královna mění luxusní pokoje za špinavý, nehostinný Tower. Proti sprostým pomluvám svého chotě je naprosto bezbranná. Tehdy už je jasné i jí, že její hlava skončí na špalku. Popravena je 19. května 1536.

Boleynová „neumí“ dát Jindřichovi syna. Ten se jí odvděčí tím, že ji pošle na popraviště.

Lízinka, postrach Paříže (1792)

Dlouho si francouzská vrchnost láme hlavu nad „bezbolestným a humánním“ způsobem popravy, dokud se do diskuzí nezapojí lékař Joseph Ignace Guillotin (1738–1814). I když se mu při pomyšlení na absolutní tresty kroutí i palec u nohy a brojí proti nim, co může, ví, že nemá šanci. Aspoň představí co nejmírnější a nejhumánnější formou utrpení, za pomoci ostří a jednoduchého mechanismu. Za jedno je s ním i strůjce všeho ostrého zla, Antoine Louis (1723–1792). „Gilotina padá jako blesk, hlava odlétne, krev vystříkne. A člověk nežije,“ dme se pýchou. Sice je mezi francouzským lidem nejprve známá jako „lízinka“ nebo národní břitva, v dějinách ale mnohem víc vynikne jako gilotina. Poprvé zasviští nad hlavou jistého francouzského lupiče 25. dubna 1792, aby se od té chvíle prakticky nezastavila. Během jakobínského teroru usmrtí 15–35 tisíc Francouzů.

Během jakobínského teroru usmrtí gilotina na 15–35 000 Francouzů.

Elektrický záblesk (1890)

Tisíce let existuje katovo řemeslo, s příchodem technického pokroku se ale začíná do exekucí zapojovat věda – elektřina. Když se ale pánové Thomas Alva Edison (1847–1931) a Nikola Tesla (1856–1943) kvůli odlišným názorům na stejnosměrný a střídavý proud nemohou dohodnout, musí je k cíli popostrčit zubař. Tak se stane, že Alfred Southwick (1826–1898) přispěchá za Edisonem s historkou, v níž se opírá o nehodu bezdomovce, který spadne na elektrický generátor a následkem proudu po pár vteřinách zemře. I když je vědátor myšlenkou zaujatý, snaží se do smrtící procedury nejprve navést společnost Westinghouse, v níž bádá Tesla. Ta si ale odmítá špinit ruce. Elektrického zabijáka nakonec stvoří Harold Pitney Brown (1857–1944) s tajnou finanční injekcí od Edisona. Střídavý proud ale z historicky první popravy v USA udělá frašku. Německý přistěhovalec William Kemmer se totiž roku 1890 smaží zaživa několik minut, při nichž obecenstvo místy omdlévá.

Edison se léčkou snaží ke smrtícímu využití elektřiny nasměrovat Teslu. Nakonec neuspěje.

Stalinův řezník (1955)

Urostlý pořízek si v odporně prázdném pokoji vyhrne rukávy a bez mrknutí oka střelí svého ustrašeného společníka do krku. A po něm dalšího a dalšího… Když je po všem, stáhne řeznickou zástěru, kožené rukavice a kuklu a pohladí si generálské frčky. Další krvavý den se musí spláchnout lahví vodky! Za své bezcitné jednání si vyslouží přízvisko „nejhorší kat“, však také vlastníma rukama odpraví 50 000 lidí. Jmenuje se Vasilij Blochin (1895–1955) a je Stalinovou (1878–1953) osobní zrůdou. První zkušenosti sbírá ve službě tajné policie Čeka, dokud po kariérním žebříčku nedošplhá až ke Stalinovi. Do svých služeb si ho diktátor vybírá roku 1926, lichotí mu, že je mladík zapáleným komunistou a ochoten udělat prakticky cokoliv. Jeho rukou padne na Stalinův příkaz nejen maršál Michail Tuchačevskij (1893–1937), ale také revolucionáři Lev Kameněv (1883–1936) a Grigorij Zinovjev (1883–1936). Mimo Sovětský svaz řádí i v Polsku, kde má za úkol vyhladit celý důstojnický sbor. Krvavé masakry v Katyňském lese jsou jeho zvrácenou vizitkou. Za 28 dní zvládne v lesích odpravit na 7 000 zajatců. Když má jít po Stalinově pádu do jakéhosi důchodu, zhroutí se mu svět. Svoji poslední popravu si „vychutná“ roku 1953.

V Polsku dostane „Stalinova zrůda“ za úkol zlikvidovat celý důstojnický sbor.
Foto: Shutterstock.com, Wikipedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Záhady a tajemství
Zobrazit více …