„Ty můj kluku!“ raduje se babička, jen co zaklapnou dveře jeho auta. V péřovce už čeká před brankou. Vnuk ji láskyplně obejme. „Nejsi vy všichni nakonec nějací velicí?“ směje se žena, když zvedne hlavu z jeho hrudníku. Přerostl ji o dobrých 30 centimetrů…
Také se vám zdá, že babičky a dědečkové nevyrostli tolik, jako současné generace? A když se probíráte archivními fotografiemi, v porovnání se všichni zdají – samozřejmě až na pár výjimek – mnohem menší než je dnešní výškový průměr? Nezdají. Je to tak.
A co víc, to samé mohou oni říkat o předchozích generacích. Nejdřív pomalu, a nyní růstový závod nabral na obrátkách. Kde bude konec? Ve 250 centimetrech? Kdepak. Již brzy narazíme na svůj genetický strop.
Jak vysocí byli Ludmilini vrazi?
Píše se 15. září 921. Budoucí první česká světice Ludmila právě svádí marný boj o poslední doušek vzduchu. Konec jedné z nejvýznamnějších událostí našich raných dějin už známe. Babička svatého Václava skončí uškrcená na vlastním závoji Tunnou a Gommonem.
Jak si ty dva vražedné pořízky máme představit? Pokud by vás zajímala průměrná velikost, překvapivě si nezadají s dnešními muži. Zřejmě budou měřit kolem 173 centimetrů.
To je totiž podle výzkumu profesora Richarda Steckela (*1944) z Ohijské státní univerzity průměrná mužská výška v 9. až 11. Století zejména pro severské národy. Průměrový rekord o malíček naplocho ale drží tou dobou budoucí Francie!
Že mají být středověcí lidé menší? Však budou!
Když končí čas hojnosti
„Za překvapivou výšku může teplejší evropské podnebí a bohatá úroda, dlouhodobé hladomory se tou dobou kontinentu vyhýbají,“ vysvětluje Steckel s tím, že svůj díl na tom má i nízká fáze globalizace:
Lidé jen málokdy někam cestují a smrtelné choroby se tak šíří pomalu či vůbec. To ve 14. století už zavládne jiná situace. A morová rána blížící se na lodích z Konstantinopole si podmaní svými dýmějovými pařáty Evropu. A to není vše.
Čas hojnosti končí, nastává nejchladnější období za posledních 2000 let, takzvaná „malá doba ledová“. Odzvoní ji až s 19. stoletím. Změny se odrazí i na výšce. Průměrný muž 17. a 18. století měří již jen 167 cm.
Podle některých zdrojů průměrná výška mužů klesne až na 162 cm, podle jiných se u 167 odráží k pozvolnému vzestupu zároveň s průmyslovou revolucí.
Rekordman ze Států
„Obr z Altonu!“ nebo „Gigant z Illinois!“ dočtete se na mnoha titulkách z 30. let minulého století.
Nejde o žádný mysteriózní hon na domnělé obludy, řeč je o americkém sympaťákovi Robertu Pershingovi Wadlowovi (1918–1940), nejvyšším zdokumentovaném muži, který kdy chodil po Zemi.
Spojené státy na přelomu 19. a 20. století drží růstový prim, v průměru mají nejvyšší muže na světě. To se za pár desetiletí změní, částečně i vinou příklonu k nekvalitnímu stravování. Robert ale americké trendy trhne.
Narodí se jako normální 51centimetrové miminko. Ve 3 letech už ale měří 150 cm a v 10 přes 2 metry! Dotáhne to až na dosud nepřekonaných 272 cm při 200 kg váhy.
Jeho hypofýza totiž produkuje extrémní množství růstového hormonu – a kdyby v pouhých 22 letech Robert nezemřel na infekci po zranění kotníku, ještě by povyrostl!
Kdo jsme? Obři!
A o kolik jsme vyrostli tady, v Evropě? Za posledních 100 let v průměru o 11 cm, stejně jako obyvatelé centrální Asie. Je to hodně? Určitě. A v kterém státě drží momentálně výškový triumf? V Nizozemsku, a to průměrnou výškou mužů 182 cm.
Z žen pak vévodí na nejvyšším stupínku Lotyšky s průměrem čítajícím 169 cm. A kde máme Češky? Na krásném celosvětovém 4. místě s průměrem 168,5! Pokud se u nás zaměříme na výšku mladších generací, vyjde nám u mužů již těsně nad 180 cm.
To vychází na globální 10. místo. Češi dorůstají v pořádné obry…