Myslíte si, že moc patří a patřila vždy do rukou císařů? Možná se to na první pohled může zdát. Za provázky moci však tahal někdo úplně jiný… a to dlouhých 700 let.

Nalézáme se ve 12. století. Japonskem otřásají chrabré boje vládnoucích tříd. Nad rodem Taira vítězí rozvětvená rodina v jejímž čele stojí Joritomo. Tento skvělý bojovník však nezná slitování ani s vlastní krví.

Vlastního bratra, který neposlechne jeden z jeho nepříliš významných rozkazů pronásleduje dlouhé čtyři roky.

Armáda ho dostihne a tak uprchlík raději v hrůze zabíjí svou ženu, dcerku a nakonec ničí rituálně i svůj život. Lidská tragédie ale stojí v pozadí události mnohem větší – moci se chopí po létech bojů vojenská šlechta a právě ta zatlačí císaře do pozadí.  Z mocného vládce se stává jen symbol bez možnosti rozhodování. A tak tomu bude ještě pár set let…

Tato nová éra nese název Kamakura a z počátku se zdá, že pro Japonsko znamená určitou renesanci. Jak v kvalitě života, tak v náboženství či umění. Vládnou šóguni.

Slovo pochází z vojenské hodnosti seii taišógun, jak již samo napovídá, sestává se vládnoucí třída z bývalých bojovníků. Dost z nich, dříve než dosáhlo hodnosti šóguna, nosilo označení samuraje.

V dnešní době můžeme pod tento termín zařadit poměrně rozsáhlou skvadru bojovníků, avšak ve středověku se tímto titulem honosili pouze vysocí vojenští velitelé.  Ostatně, samo slovo šógun asociovalo v Japonsku pouze velitele vojska na cestě za zničením „barbarů“.

Po Jorimotově smrti se ukazuje, že na plození mužských potomků neměl moc štěstí. Ano, žena mu jich pár vychovala, ovšem ani jeden neprokázal schopnost k postavení se do čela říše.

A tak moc přechází na další z rodů, Hódžó, ze kterého pocházela šógunova manželka. Nově nastolená vláda šógunů z rodu Hódžó si brzy musí poradit s útokem mongolského chána Kublaje.

Ten se rozhodl s vojenskou přesilou zaútočit z moře. Japonci se však zásadně nevzdávají. A kupodivu, na vojenskou přesilu nebylo třeba zvláštní síly… tedy, ne té lidské. Útočícího Mongola přemohl kamikaze.

Divíte se, kde se vzali ve 13. století letadla? Kdepak, slavní druhováleční letci kamikaze nesou své jméno právě od této události, v překladu znamenající božský vítr. Mongolskou armádu totiž ničí tajfun hned u břehů Japonska. A to dokonce dvakrát po sobě!

Ve 14. století nastává éra šógunátu rodu Ašikagů, která trvá dalších 200 let. Nemyslete však, že jde o dobu míru. Války mezi rody i císaři bují stále. Jediná změna nastává až v 16. století. Ke břehům  Japonska doráží Portugalci.

Ukazuje se, že na Zemi nejsou jen Japonci a Čínané, ale i další civilizace. A Portugalci sebou vezou pušky i misionáře. Obchod s Japonci kvete a kvete. Ale právě až na ty pušky a misionáře. Ty vykazuje jeden z šógunů o pár let později z ostrova.

A zbraně samurajové odmítají – střelba pro ně představuje nedůstojný boj. Začíná však období důležitější – Japonsko se sjednocuje, ale také uzavírá do sebe.

Přelomu 17. a 18. století velí Jošimune Tokugawa, osmý z řady šógunů a dle historiků také nejschopnější. Začíná reformu říše, k lepšímu. Po jeho smrti začíná velmi zvolna, ale vytrvale šogunát chátrat.

Vydrží až do roku 1867. Tehdy se moci vzdává poslední z šógunů a moc se vrací celá císaři. Přichází reformy Meidži a opětovné otevření Japonska světu.