Runové písmo, používané především Germány v době římské a později zneužité nacisty jako symbol „praněmecké kultury“, není vůbec germánského původu, ale pochází se starých předřímských kultur ve Středomoří.

K tomuto závěru došli po několikaletém výzkumu odborníci univerzity v nizozemském Groningenu.

Přímým předchůdcem run převzatých později Germány archaická abeceda používaná v severní Itálii před rozšířením Říše římské a přežívající tam v určitých formách i poté.

S písmem, používaným primitivnějšími Italiky zejména pro zápisy majetkových, kupních a darovacích listin, se seznámili první germánští žoldnéři, verbovaní do římských legií, kteří pak písmo ve zjednodušené podobě přenesli na své původní území.

Germánům zřejmě vyhovovalo jak mystické tajemno, kterým bylo runové písmo obklopeno na rozdíl od oficiální a racionální latinky, tak možná i větší jednoduchost užití, nevyžadující „římskou vzdělanost“ a gramatická pravidla.

Také Germáni se runové písmo naučili používat především k označování majetku, což potvrzuje i skutečnost, že nejvíce runových nápisů bylo nalezeno na zlatých předmětech, špercích a ozdobách, ukořistěných Římanům a jiným protivníkům a ukládaných do hrobů význačnějších osobností germánských kmenů.