Stavitel Otlin příliš nejásá, když zjistí, že si musí pořádně ten den pořádně přivstat. Arnošt z Pardubic už je zvyklý, duchovní čeká modlitba s prvními paprsky slunce. Velká část královského dvora ale prská, že musí brzy z postele. Proti příkazu římského císaře Karla IV. se ale nikdo neodváží protestovat.
Letní den 9. července 1357 před pátou hodinou ranní. Nedávno vyšlo Slunce. Většina Pražanů, snad kromě pekařů a pár ranních ptáčat, která nemohou dospat, ještě nevylezla z peřin. Jiní se právě pomalu probouzejí ze sna.
Dole u řeky Vltavy na Staroměstském břehu ale tou dobou už panuje čilý ruch. Schází se tu skupina lidí, někteří ještě mají obě oči slepené a sotva mžourají, jiní už rozhlížejí kolem sebe.
Kdo ale doslova srší energií i takhle brzy po ránu, je tehdy jedenačtyřicetiletý římský král Karel IV. (1316-1378) oblečený do slavnostních šatů. Po svém boku má muže jménem Otlin, šikovného pražského kameníka.
Spolu s ním tu stojí i pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic (1297‒1364), který požehná akci svojí církevní autoritou. Co je přimělo vzbudit se už před svítáním? Netrpělivě čekají na přesně vypočítaný okamžik.
Žije podle horoskopů
Magie čísel a hvězd ten den funguje naplno. Teprve v 5 hodin a 31 minut nastává ta správná chvíle. Všichni se shromáždí kolem základního kamene nového mostu. Císař nic neponechává náhodě. Bere do ruky kladívko a osobně poklepe na kámen.
„Astrologie byla spolutvůrcem jeho životních úspěchů, protože při všech důležitých osobních, politických i státnických událostech sledoval horoskopické konstelace a jimi se také řídil,“ vysvětluje současný autor Svatopluk Svoboda důvod, proč císař vyhnal stavitele, dělníky i své dvořany tak brzy ráno z jejich domovů.
V Karlově mostě spojuje hned dvě svoje vášně: pro hvězdy a pro čísla. Nejspíš právě vytipování těch nejvhodnějších a nejšťastnějších okamžiků nejenom pro životní rozhodnutí, ale i pro zakládání staveb Karlovi zajistilo, že jeho díla i počiny přežily staletí.
Básník mluví čísly
Kouzlu numer podléhá Karel zřejmě zásluhou italského básníka Dante Alighieriho (1265–1321), kterého velice obdivuje. Právě on mystiku čísel vyznává.
„Na dvoře Karla IV. bylo známo a čteno dílo Dante Alighieriho, jeho spisy Nový život a Božská komedie jsou založeny na číselné symetrii. Podobně byla proto použita i číselná symetrie jako stavební a estetický princip i pro jiné dílo než básnické,“ líčí Svoboda.
Nejspíše sám dostane nápad využít při novostavbě vzestupné a sestupné číselné řady. „Vzorem pro náš okamžik se stane Dantovo dílo Vita nuova a jeho číselná pyramida,“ prohlásí Karel při setkání se svými rádci.
Společně pak vyberou datum – rok 1357, 9. července 5 hodin a 31 minut, které tvoří souvislou řadu lichých čísel 1-3-5-7-9-7-5-3-1 (rok, den, měsíc, hodiny a minuty – pozn. red.).
Pod vládou Jupitera
Řeč čísel napovídá všechno. Okamžik splnění všech připravených plánů, začátek něčeho úplně nového a zároveň samu dokonalost symbolizuje devítka. I další počty dodávají datu nové souvislosti.
Prostým součtem všech číslic data a hodin získáváme celkové číslo 41. Součtem obou číslic pak pětku, pod kterou se skrývá Jupiter, vládce všech bohů. Tady už promlouvají do osudu mostu i hvězdy.
Český a římský panovník má konjunkci Jupitera rád, protože zajišťuje stabilitu a trvání. A to se opravdu daří. Hodiny a minuty pak vystihují chvíli, kdy od Saturnu, planety symbolizující zlo a nepříznivé vlivy, přebírá vládu životodárné Slunce.
To naopak ztělesňuje dobro. Vrcholem konstelace se stává skutečnost, že tehdy známé planety se nacházejí v ascendentu lva. Není náhoda, že toto zvíře symbolizuje českou státnost a je znakem Českého království.
Odpověď na to, proč Karel IV. Věnuje takovou péči „pouhému“ mostu je jednoduchá a najdeme ji v jeho životopise Vita Caroli.
Nechybí na mnoha korunovacích (samozřejmě včetně té vlastní na římského císaře), které se pro něj stávají životním zážitkem a trasy korunovačních průvodů vždy vedou po mostě.
Není tedy pochyb, že i Praha musí mít tak důstojný most, aby po něm mohly čerstvě korunované hlavy projít.
Když slunce zapluje za věž
Karel si vychutnává okamžik letního slunovratu. Od brány rodící se Staroměstské mostecké věže je v den letního slunovratu vidět, jak sluneční kotouč zapadá přímo za svatovítskou katedrálou.
Ohnivě rudé kolo mizí přímo za věží, podívanou si nenechají ujít už současníci stavby. Svatý Vít patří nejenom mezi patrony katedrály, ale i samotného mostu.
Zbývá ještě dodat, že v době vlády Karla IV. v Českém království platí juliánský kalendář, takže letní slunovraty připadají na 13. nebo 14. června.
15. června má pak v pořadí svátků svoje místo svatý Vít a tehdy prý Slunce zapluje za katedrálu přesně v místě, kde se tehdy nachází relikvie svatého Víta.
Karel, mimo jiné i vášnivý sběratel ostatků svatých, je sem nechává převézt roku 1355. Mystické významy stavby se tak násobí. Snad není jediná drobnost stavby, který by si císař předem nepromyslel a nedotáhl ji k naprosté dokonalosti.
