Teče vám nosu nebo z vás teče pot? Často nedokážete zadržet slzy? Vynechává vám paměť? Anebo chcete jít s dobou, ale nemáte na nové šaty? Už celá staletí vyřeší všechny tyto problémy jedna obyčejná věc!

Co to mají ty staré čínské sochy na hlavách za podivné čtverce? Přeci kapesník! Už v době dynastie Čou (12. – 8. století př. n. l.) ho patrně lidé používají jako ochranu před sluncem.

Že je užitečné mít kapesník po ruce, když je horko, vědí i staří Římané a otírají si s ním pot z čela. Tehdy mu ale říkají sudarium, jak popisuje v jednom ze svých zápisů básník Catullus (84-54 př. n. l.) A kdy se člověk nejvíce potí?

Když sleduje něco napínavého, třeba gladiátorské zápasy! A jak už nervózní divák třímá kus látky v dlaních, zjistí, že se s ním dá dělat i něco jiného – třeba mávnout, a dát tak znamení k boji.

Utře slzy, vyzná lásku

Bez kapesníku se lidé neobejdou ani ve středověku. Ve Francii si s ním začnou otírat slzy, anglický král Jindřich II. Plantagenet (1133–1189) si ho oblíbí dokonce i na čištění zubů.

Šikovná látková věcička se stává i oblíbeným dárkem a rytíři si kapesník od ženy vážou jako talisman na zadní část přilby.

Vedle lásky ale může být i svědkem žárlivosti – právě kvůli kapesníku Othello v Shakespearově hře uškrtí svou ženu Desdemonu a potom zabije sám sebe. Obyčejný čtverec plátna se pomalu stává symbolem nejrůznějších hodnot.

Nosí se většinou přehozený přes předloktí, hlavně, aby byl vidět. Protože kdo má kapesník, ukazuje, že je z vyšších vrstev.

Kdo má luxusnější?

Hedvábí střídá benátskou krajku, ozdoby jsou vyšité zlatou či stříbrnou nití, a někdy jsou kapesníky dokonce tak cenné, že se odkazují i v poslední vůli.

Šlechtici se na portrétech nechávají zvěčnit i se svým kapesníkem, opatřeným monogramem, značku nebo rodovým erbem. Zkrátka čím honosnější kapesník, tím je člověk bohatší a mocnější.

Na dvoře krále Ludvíka XVI. (1754-1793) například existuje nařízení, že nikdo nesmí mít větší kapesník než on! Stylový doplněk je ale i vhodným prostředkem komunikace.

Dámy s ním mávají na pozdrav, a když se chtějí s někým seznámit, není nic jednoduššího, než kapesník nenápadně upustit na zem…

Dostupná móda

Ani ve 20. století ale věrný kapesník člověka neopustí. A tedy zejména muži bez něj nedají ani ránu. Co kdyby dáma v jejich společnosti náhle začala plakat? Hned jí jeden čistý a pečlivě vyžehlený musí podat!

Jenže kapesníky jsou většinou bílé a muži je nosí v kapse u kalhot, společně s klíči či penězi. Nemůže se tedy ušpinit? Hned po první světové válce se kapesník raději stěhuje do vnější náprsní kapsy. A tam mu to natolik sluší, že už se rozhodne zůstat.

Stává se de facto povinnou součástí společenského obleku a již ve 20. letech aby snad s prázdnou kapsou muži ani nevycházeli z domu! Ovšem ani ženy nepřijdou zkrátka.

Kapesníky nosí přes ruku či vykukující z boční kapsy kabelky a módní značky jim je nabízejí ve všemožných barvách a vzorech. Ve 30. letech, v době hospodářské krize, či poté během druhé světové války si ženy často nemohou dovolit kupovat nové šaty. Kapesník je ale dostupnější a dá se s ním tak krásně obměňovat outfit.

Konečně u nosu?

Tedy pořád samá paráda. Copak do kapesníku nikdo nesmrká? Ale ano, a údajně už anglický král Richard II (1367-1400), který je v tomto smyslu dokonce považován za jeho vynálezce.

Dalším důkazem je třeba i český výraz „čistonosoplena“, který se patrně používá již v 17. století. Ovšem hlavní funkcí kapesníku prostě hygiena nosu dlouhou dobu není. A ještě dřív než se tak stane, vyroste mu silná papírová konkurence!

První jednorázové kapesníky se objevují již ve 20. let 20. století. Nejprve tedy slouží k ošetřování ran, později k odstraňování make-upu a poté se uchytí právě při smrkání.

V západních zemích poměrně rychle, u nás jsme tedy látkovým pomocníkům věrni ještě dlouho. A kdo je vítězem dnes? Volba už je na každém z nás.