Asi máloco je tak šokující jako vražda doprovázená kanibalismem. Přesto existují případy, kdy s takovým hrozným činem oběť souhlasí. V posledních letech jsou zaznamenány nejméně dva podobné případy ze sousedního Německa. Je to znepokojující organizovaný trend?
Kanibalismus má v Německu dlouhou tradici. V roce 2009 odhalí archeologové v německém Herxheimu masové pohřebiště z let 5300–4950 před naším letopočtem s ohlodanými kostmi, včetně dětských.
Kdo by si ale myslel, že tato praxe zůstává v hlubinách dávnověku, velmi by se mýlil. V posledních letech Německem několikrát hýbe kauza moderních kanibalů. Fascinující na tom je, že jde často o kanibalismus na dobrovolné oběti.
Je to vzrušující?
Berlíňan Carsten Schmidt (1975–2012) je 37letý, nepříliš významný bankovní úředník. Jestli se něčím vyznačuje, tak jsou to velmi barvité homosexuální fantazie, které se snaží uskutečňovat.
Významnou roli v nich hraje submisivnost a vlastní utrpení. Střídá partnery, ale málokdo je ochoten zajít tak daleko, jak by si Schmidt představoval.
Partnera k extrémním vzájemným hrátkám nakonec najde v 45letém obchodníkovi Michaelu Schneiderovi (*1969). Jejich setkání ale brzy nabere tragický směr, a co se pak stane, to je jen obtížně představitelné i pro ty nejotrlejší.
Vražedná páska
Oba muži se pravidelně vídají a oddávají se společně sexuálním aktivitám, v nichž Schneider dominuje a Schmidt hraje roli oběti. Když Schneider pozve Schmidta do svého bytu v jižním Berlíně, vypadá zpočátku vše v pořádku.
Schmidt si přeje cítit se spoutaný a bezmocný, a tak poprosí Schneidera, aby ho pevně připoutal k posteli a ústa i nos mu zalepil neprodyšnou páskou. Nebo alespoň tak později vypovídá Schneider u soudu, jaká byla skutečnost, to se už nikdo nedozví.
Oběť totiž přes pásku nemůže skoro vůbec dýchat a pomalu se tak bez pomoci udusí.
Schneiderovi právníci u soudu dokazují, že Schmidt ve skutečnosti chce zemřít a celé to sám naplánuje a používá Schneidera jenom jako nástroj k vykonání sebevražedné fantazie. Ať už je to jak chce, to, co následuje po jeho smrti, je naprosto nepochopitelné. S mrtvým tělem se strhnou kanibalské orgie.
Hlava v hrnci
Schmidt udržuje poměr s několika dalšími homosexuálními muži. S jedním z nich má domluvenou schůzku na ten den, kdy zemře. Když nedorazí a přestane se ozývat, tento muž raději kontaktuje policii. Ta poměrně brzy přijde na Schneidera a vrazí do jeho bytu.
Na pohled, který se jim tam naskytne, policisté asi ještě dlouho nezapomenou. Kusy mrtvého těla Carstena Schmidta jsou odřezána a visí různě po bytě, nebo jsou zabalena do pečicího papíru.
Skoro jako by si je chtěl pachatel nasušit na zimu, nechá se později slyšet jeden z policistů. To nejhrůznější ale čeká v kuchyni. Ve velkém hrnci se vaří useknutá Schmidtova hlava!
Německá síť kanibalů
Pachatel se pokusí spáchat sebevraždu podřezáním žil, ale lékaři ho na místě včas zachrání a následně je postaven před soud. Ten ale uvěří jeho argumentaci, že nechtěl vraždit a že smrt byla vlastně spíš nešťastná náhoda než úmysl.
Ze soudní síně tak německý kanibal odejde s pouhými čtyřmi roky vězení. Během přelíčení se ale ukáže něco, co nedává kriminalistům už delší dobu spát.
Zdá se, že potenciálních kanibalů je v Německu větší počet, jsou dobře organizovaní, komunikují spolu navzájem a někdy se jim i samy nabízejí další možné oběti.