Skip to content

Jsme to, co jíme: Což takhle hodit víru na talíř?

Slavnostně nazdobená tabule provokuje oči a zároveň vábí chuťové pohárky. Tahle je však z úplně jiného těsta, speciální. Není na ní maso, pečivo, dokonce ani ovoce. Jejímu středu vévodí placky, kaše a polévka z kořínků. A proč? Je přeci doba postní.

Jedni odmítají maso, jiní čaj nebo sladkosti. Jak vypadají víra, když se „hodí“ na talíř?

Odkaz Kristův

Co: křesťanství

Zajímavost: Mormoni nesmí černý čaj nebo čokoládu

Co kout světa, to jiná podoba, víru v Ježíše však mají stejnou. Je to právě jeho život a tragický konec, který se odrazí na prostřeném stole. A který zároveň omlouvá kručící žaludek. Zatímco zkraje je postních dnů jako šafránu, v běhu dějin se jejich počet vyšplhá až na 140!

Postní pátek

V rámci římskokatolické církve si věřící odpírají páteční masové hody. Je to úcta a vzpomínka na Kristovu smrt. Povolená je ryba i živočišné tuky. Podobná pravidla platí i během 40denního půstu před Velikonocemi, který začíná Popeleční středou. Právě na ni a na Velký pátek je půst nejstriktnější. Věřící si dopřejí jedno hlavní bezmasé jídlo a z ostatních si notně uberou. Zákaz platí i pro alkohol. Doba postní by měla platit pro každého věřícího mezi 14. a 60. rokem života, pokud mu to zdraví dovolí.

Sedm týdnů bez zvířat

Jeden den, týden nebo klidně několik měsíců? Pro pravoslavné křesťany žádný problém. Rozhodně není radno zapomínat na postní středu a pátek. Zatímco uprostřed týdne Ježíše zradí vypočítavý zrzek Jidáš, v pátek je přibit na kříž. Jako vyjádření duchovní úcty je podávána jen rostlinná strava.

K nejdůležitějším obdobím patří doba předvelikonoční, kdy klepe na dveře „Odpustná neděle“. Od té chvíle běží sedmitýdenní půst. Na mysl jim nesmí přijít maso, ryby, vejce a veškeré mléčné výrobky. Ke stolu usedají 2krát denně, striktního dodržování jsou ušetřeny pouze děti a těhotné.

Pro pravoslavné je postní období úctou k Ježíši Kristu. Někteří proto půst drží i měsíce.

Ve jménu půstu

Co: islám

Zajímavost: Ramadán mohou vynechat děti i těhotné

Když se obchodník Mohamed (571–632) roku 610 svěří světu se svým viděním a návštěvou archanděla Gabriela, vydává se na cestu posledního proroka. Je tím, který vydláždí cestu islámu a zároveň významně vylepší už zajetý hinduistický jídelníček. I tak jsou si ale hodně podobné.

Posvátná pravidla

Hovězí nebo kuřecí k obědu? Žádný problém. Na žebříčku ceněných potravin se vyhřívají také fíky, olivy, datle, kdoule, med nebo mléko. Naprostým tabu jsou však vepřové hody. Prase je v očích muslimů nečisté, jelikož jeho hlavním zdrojem obživy jsou odpadky a další zbytky. Na pováženou je také konzumace extra krvavých pokrmů, mršiny, oslů nebo masožravých ptáků. Co se vodních živočichů týče, mohou žaludek zasytit jen ty ryby, které mají ploutve a šupiny. Potraviny je vždy nutné brát a dávat do úst pravou rukou, svá pravidla má i pojídání chleba, který se láme, nekrájí. Co se týče pitného režimu, sklenice vody se musí vždy vypít celá. Případně ji dopije spolustolující. Porušení těchto pravidel je možné jen v krajní nouzi, kdy nejsou široko daleko povolené potraviny.

Očista těla i duše

Samostatnou kapitolou v muslimském stravování je Ramadán, jeden z pěti stavebních kamenů celého náboženství. Pohyblivé postní období, které nejčastěji vychází na první polovinu roku. Během zhruba 40denního půstu, od úsvitu do setmění, musí ze své hlavy vymazat muslim chuť na jakékoliv jídlo a alkohol. Prvním pokrmem, který si na konci dne servírují, je iftár, složený z mléka a datlí. Po večerní modlitbě může být servírováno například kuře s rýží, ovoce a sladkosti. Jediný, kdo má povoleno půst porušit, jsou malé děti, těhotné, kojící nebo menstruující ženy.

Vepřové, mršina a vše, co se „koupe“ v krvi, je v muslimském jídelníčku tabu.

Jedině košer!

Co: judaismus

Zajímavost: maso a mléko nejde jíst zároveň

Složitější než Rubikova kostka, pestřejší než rozkvetlý záhon holandských tulipánů. To je jídelníček vycházející z nejrespektovanějších židovských textů, Talmudu, Tóry a souboru náboženských práv, Šulchan aruch. Každý ze strávníků má svoji funkci, každý z pokrmů vlastní příběh.

Maso? Jen košer

Když věřícího přepadne chuť na maso, může chuťové pohárky uspokojit jen flákem z povoleného druhu. Mezi ty patří ovčí, srnčí, kuřecí nebo husí. Z ryb jde o kapra, pstruha či lososa. Zabití a zpracování musí vždy provést oprávněná osoba, nazývaná šochet (židovský řezník). Jeho úkolem je jedním tahem nože rozříznout hltan a průdušnici, následně zvíře odkrvit. Přebytečný karmín se odstraní naložením do soli. Pestrosti „košer masa“ napomáhá jakákoliv zelenina, oříšky, obiloviny a ovoce. Co na talíři rozhodně nesmí přistát je vepřové, králičí, koňské, oslí nebo zaječí.

Když jídlo, tak jedině košer. A při stolování? Maso a mléko musí být odděleně!

Čachry v kuchyni

Alfou a omegou je striktní oddělování, což znamená, že mléko ani jiné mléčné výrobky nesmí přijít do styku s masem. „Nebudeš vařiti kozelce ve mléku mateře jeho,“ praví Tóra. Obě potraviny jsou si natolik cizí, že nemohou sdílet lednici, natož plochu na kuchyňské lince. Oddělené bývají i sady příborů. Pokud si rodina nemůže takový luxus dovolit, pečlivě vyvařuje použité nádobí v horké vodě. Nejkratší doba, po kterou si příznivci judaismu nemohou dopřát mléko po masitém jídle je 6 hodin. Možností, jak pravidla „obejít“, je pořadí jídel prohodit. Po vydatné sklenici mléka je nutné si vypláchnout ústa a sníst krajíček chleba. Jedině tak je možné následně pozřít maso.

Foto: Shutterstock.com
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Společnost
Zobrazit více …