Leopold II. v roce 1790 jen nerad opouští prosluněné Toskánsko. Zvykl si tady, stará se tu o otcovo dílo, porozuměním a cílenými reformami zlepšuje místním život a ti ho za to milují a obdivují.

V Říši, a hlavně v Uhrách je to jiné a vladař bude muset sáhnout k mnoha kompromisům, aby krizi posledních několika měsíců bratrovy vlády urovnal. Jemu samotnému ale není dopřán dlouhý život.

Slovutný reformátor Josef II. přichází na svět v roce 1741 a je to velice nadaný žák. Rád čte a opatřuje si sám knihy, často i ty zakázané od francouzských osvícenců. „Od malička se projevoval jako výrazná, ale i značně tvrdohlavá osobnost.

Odmítal poslouchat své vychovatele a za svou umíněnost býval často trestán.

Sama císařovna Marie Terezie však dala příslušné pokyny, a tak byl Josef vychováván v tuhém drilu a musel plnit všechny příkazy svých učitelů,“ vysvětluje badatel Vladimír Liška.

Zajímá se hlavně o exaktní vědy, protože pomáhají rozvíjet samostatné a logické myšlení. Na princovu katolickou výchovu dohlížejí dva jezuitští duchovní.

Vzdělání má ale celkově všestranné, ostatně je to rakouský panovník, český král a římsko-německý císař. Nejvíce ho ale zajímá politika a vzdělání je pro něj užitečným prostředkem v politice. A to není pořád všechno.

Jako panovník později pracuje 12 až 18 hodin denně. Jí jenom dvakrát za den a mezitím se věnuje práci. Není se čemu divit, že za svůj život vydává mezi pěti až šesti tisíci patenty, tedy průměrně dva denně.

Dělí se o moc

Od roku 1764 je Josef II. spoluvladařem Marie Terezie, snaží se být novým, lepším, a hlavně revolučním vladařem, ale právě kvůli tomu zůstává na trůnu jeho matka. Nevěří francouzským liberálům a nechce reformy příliš přehánět.

Přesto pod vlivem syna ruší jezuitský řád, zakazuje tělesné tresty nebo zavádí všeobecnou vzdělávací povinnost a zkracuje robotu na tři dny v týdnu. Až od roku 1780 se Josef může věnovat tomu, čemu chce. Ze začátku ale potřebuje pomoc.

Sní o státě, kde vládne pevnou rukou absolutistický monarcha s pomocí schopného byrokratického aparátu. „Tento úřednický aparát se rekrutoval jak z řad liberálně orientované podnikatelské šlechty, tak i z měšťanských vrstev,“ pokračuje Liška.

Pro konzervativní šlechtu je tak symbolem tyranského despoty, jenž druhým pouze vnucuje svou vůli. Aby nebyl oklamán, když se snaží zreformovat stát, cestuje inkognito jako hrabě Falkenstein.

Proti církvi

Od roku 1780 jsou vydávány důležité patenty. Josef ruší cenzuru, vydává patent proti nevolnictví a toleranční patent, díky němuž je uznána jiná víra než katolická.

Nadřazené postavení má ale římsko-katolická církev a patent zároveň vymezuje sekty a bludná učení, na které se svoboda vyznání nevztahuje. Za Josefa jsou také pronásledováni poslední poustevníci – tehdy už prakticky příživníci.

Ruší také některé poutě a náboženské svátky, čímž ale šlechtě i zemi spíše pomáhá, protože se díky tomu lidé věnují více práci.

Zlepšuje postavení Židů, dělá pořádek ve výběru daní, mění a zlepšuje doplňování vojsk, zřizuje katastr půdy a domů, ruší trest smrti, zavádí nové úřady a úřední hodiny, buduje celou síť nemocnic, blázinců, sirotčinců, porodnic, nalezinců a reformuje školství.

Při reformě katolické církve ruší kláštery, jež jsou nadbytečné – nezabývají se vzděláním, zdravotnictvím nebo vědou.

Nepochopený

Protože chce mít říši centralizovanou, musí mít jeho země jednotný jazyk. Proto volí za úřední jazyk němčinu, takže je pro příští generace považován za poněmčovatele.

Na druhou stranu si přiznejme, že nebýt tohoto rozhodnutí, nevytáhli by do boje za český jazyk a práva ani slovutní obrozenci, které sám podporuje.

Stejně tak již dva roky před zavedením němčiny jako úředního jazyka nařizuje nutnost fungování češtiny a pravidla jejího přezkoušení v zemích Koruny české. „Mnoho reforem se v praxi ovšem ukázalo jako nepřínosných, nebo dokonce nepřijatelných.

Některé byly zrušeny ještě za Josefova života, například zákaz pohřbívání v rakvích, které mělo být nahrazeno pohřbíváním v plátěných pytlích do hrobů vysypaných vápnem, aby se ušetřilo dřevo a stromy,“ vysvětlují odborníci.

Dodejme, že mnohé reformy jsou pro svoji radikálnost zrušeny brzy po Josefově smrti.

Veselí po smrti

Legenda praví, že když Josef umírá, dávají mu úředníci na smrtelném loži k podpisu poslední listiny, aby si radostí mnuli ruce, protože mocnář už ani neví, co podepisuje. Mohou tak zrušit některé jeho reformy, většinu ale naštěstí už zrušit nejde.

Selský císař, jak mu říkají prostí lidé, umírá předčasně, ale z habsburské monarchie udělá moderní a silný stát, jenž nemůže smést nějaká revoluce jako ta právě probíhající ve Francii.

Zatímco v Pešti po úmrtí vladaře vyhlašují doslova národní veselí, ve Vídni je zrovna masopustní maškarní ruch a nikomu se nechce jej ukončovat. To v Čechách nad milovaným reformátorem lidé skutečně pláčou.

Sám se na sklonku svého života cítí jako ne příliš schopný panovník. „Zde leží Josef, který mnoho chtěl a jemuž se nic nepodařilo,“ stojí na Josefově náhrobku na jeho vlastní přání.

Bratr bonviván

Josefa nahrazuje jeho bratr Leopold II. Krátce před smrtí, již těžce nemocný, Josef bratrovi píše, aby za ním přijel do Vídně a stal se jeho spoluvládcem. Mladší bratr ale zdrženlivě odmítá.

Přichází na svět až jako deváté dítě Marie Terezie a na rozdíl od bratra se mu podaří zplodit 16 dětí stejně jako jeho matce. Leopold sám je pravým opakem svého bratra.

Zatímco Josef je autoritativní, hodně vypočítavý až bezcitný a sílu rozumu povyšuje nad emoční nestálost, jeho bratr si v životě nic neodříká. Po otci dědí toskánské velkovévodství a provádí zde řadu reforem.

Je to bohém, o jeho milostných pletkách si vypráví celá Florencie a možná i Itálie. I když si o tom Josef myslí svoje, jeho bratr je k němu více než loajální jako bratr i velkovévoda.

I on ruší v Toskánsku trest smrti a mučení a zakazuje trestat poddané za kritiku své osoby.

Umírněný

„Pro uklidnění šlechty potvrdil zrušení berního a urbariálního patentu a církev si na druhé straně přiblížil, když vrátil výchovu kněží z generálních seminářů do jejích rukou. Uvolnil také pořádání pro lid dříve obvyklých procesí či poutí.

Byl otevřený k návrhům z nejrůznějších stran, protože věděl, že čím více jich bude, tím si bude moci vybrat více času na jejich prostudování a sloučení, které často ani nebude možné,“ vyprávějí odborníci.

 Rychle ukončuje válku proti Turkům na Balkáně, protože hrozí válka s Francií, i když se jí snaží vyhnout podobně jako jeho bratr a brání se vtažení do války svým pruským protějškem. Nakonec ale s Pruskem uzavírá tzv.

Pilnickou deklaraci, na jejímž základě byla v únoru příštího roku uzavřena spojenecká smlouva, namířená proti Francii. Daří se mu i zklidnit hrozící bouři v Uhrách a potlačit vzpouru ve vzbouřeném rakouském Nizozemí.

La clemenza di Tito

Nový panovník plánuje výrazně zasáhnout do reforem zesnulého bratra, ale nehodlá navigovat loď nazpátek. Spíše ho dráždí změny, jež vyvolávají v zemi rozkol a odpor.

Nové zákony mají podle něj uzdravit a udržet rakouskou monarchii na nohou, a to vždy neradikálním, ale smířlivým tónem. České obyvatele strhne jednoznačně na svou stranu, když se chce nechat korunovat v Praze českým králem.

Jeho bratr to vnímal jako podřadnou záležitost, on v tom ale spatřuje důležitý moment svého úřadu. V září 1791 se Leopold opravdu nechá korunovat českým králem a celá Praha v ten den připomíná bzučící úl.

Kromě davů nadšených obyvatel jsou přítomni i vzdělanci, kteří by rádi viděli zavedení češtiny vedle němčiny jako výukového jazyka a chystají požadavek na vznik katedry českého jazyka a literatury na Univerzitě Karlově.

Stavové samozřejmě zahrnují panovníka ve Vídni a nyní i v Praze stížnostmi a žádostmi. Ale novopečený český král se také může radovat z příjezdu W. A. Mozarta, který na jeho počest připravil operu La clemenza di Tito.

Záhadné úmrtí

Jako kdyby ale na monarchii padl znovu temný stín smůly. Protože představení opery pojednává o vzpouře proti antickému tyranovi, hra císařský pár pobouří, takže oba premiéru urychleně opouštějí. Císařovna si neodpustí označit dílo za provokaci.

V Praze v té době vypuká epidemie cholery a Leopold se pravděpodobně nakazí. Ještě po odjezdu v říjnu 1791 navštěvuje rakouskou vojenskou pevnost Josefov.

Následuje návštěva Olomouce a Brna, ale po několika dnech je císař přepaden bolestmi žaludku a střevními obtížemi. Lékaři mu předepisují dietu, ale potíže úplně nevymizí. Po několika měsících se situace opakuje a za několik dní je císař po smrti.

Protože tak náhle umírá a u lidu je značně oblíben, šeptá se o spiknutí. Vladaře měla zabít někdejší mstivá milenka z Florencie nebo agenti Francie. Skutečnou příčinu kromě prodělávaných zažívacích potíží ale neznáme.

Lékaři označují za příčinu smrti gangrénu z nějakého úrazu. O nějaké nehodě a zranění ale nemáme zprávy. Podle historiků se jednalo nejspíše o choleru, provázenou zápalem plic a zánětem pobřišnice.