Bratři George a James Powerovi hledají 23. dubna 1874 na pláži v jižním Bostonu škeble. Místo toho však najdou tělíčko čtyřletého Horace Millena.

Je téměř nahé, poseté bodnými ránami. Do jednoho oka má vraženého cosi ostrého, pohlavní orgány téměř uříznuté a je zřejmé, že se ho někdo snažil zapálit. Něco takového mohla udělat jen nelidská zrůda, jenže svědci Benjamin a Edward Harringtonovi tvrdí detektivům: „Viděli jsme odsud utíkat nějakého kluka.“

Začne to mučením zvířátek

Jesse Pomeroy (1859–1932) malička poznává život z té horší stránky. Má široké rty, velké odstávající uši a pravé oko mléčně bílé. Starší bratr Charles se k němu nechce znát, otec Thomas ho mládí bičem nebo koženým páskem a ještě ho nutí, aby se před výpraskem svlékl.

Ve škole se mu posmívají a šikanují ho. Vlastně jediný člověk, u něhož nachází porozumění, je matka Ruth Ann. Vyrůstá jako samotář, který se nikdy neusměje a čas tráví čtením brakových „desetníkových románů“ plných krve, sexu a násilí.

Je jen otázka času, než přejde od čtení k činům. Začne mučením a zabíjením malých zvířat. Je mu jedenáct, když začne lákat na pamlsky malé děti, které pak na odlehlých místech mlátí a mučí. Když o případu začnou psát noviny, Ruth Ann možná něco tuší.

Sbalí kufry a donutí rodinu, přestěhovat se do Bostonu.

Místo sešitu si koupí smrt

Jenže Pomeroy si v působení bolesti slabším libuje, takže nepřestane. V roce 1872 spoutá, svlékne, zmlátí, pořeže a sexuálně mučí další chlapce. Jeden z nich dá policii důležitou stopu. „Měl zvláštní oko, bílé, které vypadalo jako mramor.

“ Zanedlouho je Pomeroy zatčen a odsouzen na 6 let polepšovny. Rychle pochopí, kudy vede nejrychlejší cesta ven, a tak je už o pár měsíců později propuštěn za vzorné chování. A má jasno: „Je to jednoduché. Mrtví mě policii popsat nemůžou.“ Dopoledne 18. března 1874 si jde desetiletá Katie Curranová koupit školní sešit. Domů se už nevrátí. Její stopa končí v obchodě paní Pomeroyové, kde pracuje i čtrnáctiletý Jesse.

O pět týdnů později je na pláži nalezeno tělíčko malého Horace. V policejní síti uvízne i Pomeroy. Na oblečení má bahno z místa činu, krev malého Horace na noži a šlápota nalezená na pláži přesně odpovídá jeho botám.

„Myslím, že jsem to udělal,“ prohlásí poté, co ho zadrží. Když později dělníci při opravě hliněné podlahy ve sklepě obchodu naleznou tělo brutálně ubité Katie, přizná se i této vraždě. Porota neváhá a odsoudí ho k smrti.

Guvernér William Gaston (1820–1894) však trest pro jeho věk změní na doživotní žalář. V Massachusettské státní věznici, stráví Jesse Pomeroy zbytek života – 57 let, z toho prvních 40 na samotce.