Dlouhá fronta se klikatí několik metrů. Ten, kdo už ji vystál, je sladce odměněn a chtivě brčkem usrkává podivnou tekutinu, kterou však na dně obohacuje několik malých kuliček. Bubble tea právě dobývá Evropu!
Jakou má souvislost cévnatá rostlina, kterou bychom našli především v tropických oblastech, a oblíbené pití teenagerů? Odpověď zní tapioka.
Šestkrát ročně
Záhadné slovo souvisí s maniokem jedlým, rostlinou, jíž v roce 1766 popíše Heinrich Johann Nepomuk von Crantz (1722–1799). Pravdou ale je, že keř znají už Mayové, kteří plodinu pěstují ještě před naším letopočtem.
Ta se brzy vypracuje na klíčovou potravinu tamní civilizace. Rostlina dorůstající až pěti metrů je ceněná především kvůli hlízám, z nichž se extrahuje škrob zvaný tapioka. A právě ta je alfou a omegou velké části světa, protože manioku svědčí tropické teploty.
Nevadí mu ani půda chudší na živiny a jako bonus jde sklízet každé dva měsíce! Plná zralost však trvá deset měsíců. Když se tak stane, zemědělci rostlinu očistí od listů a květů a zůstávají pouze kořeny, ty mohou vážit i několik kilogramů.
Musí si počínat opatrně, protože syrový maniok se nedoporučuje konzumovat, obsahuje totiž dva toxiny. Zároveň začíná boj s časem, maniok se sice zdá jako skvělá potravina, musí být, ale velice rychle zpracován. Některé poučky tvrdí, že po jednom jediném dni už začínají hlízy hnít.
Pozor na váhu!
V čem je ale tapioka tak zázračná? Pyšní se nízkým obsahem cholesterolu, naopak v ní najdeme hořčík a železo. Ke cti ji slouží také absence lepku. Do kalorických tabulek ale příliš nezapadá, protože na pouhých 100 gramů připadá na 358 kalorií!
Tvrdí se, že je bez chuti, což znamená, že ji lze připravit na celou řadu způsobů. Tapioka je doma v kuchyni, protože například v Brazílii z ní vyrábí speciální chléb, který by našinec přirovnal spíše k palačince.
Dobrotu lze následně naplnit masem, ovocem či čokoládou. Z maniokového škrobu se vytváří speciální tapiokové perly, z nichž se následně vaří pudink. Tradici má zejména ve Spojených státech amerických a Velké Británii.
Ve druhé zmíněné zemi ale valnou pověst nemá, protože ho servírují zejména ve školách, a tak se pudink honosí nejnenáviděnějším školním dezertem.
Univerzál každým coulem
Na sladko se připravuje také indonéská specialita zvaná cilok, která nejvíce připomíná malé noky. V Indii se tapioka hojně konzumuje od roku 1885, kdy několik regionů postihne zničující hladomor, a tak chybí rýže.
Tapioku lze využít ale i na slaný způsob, v oblibě jsou třeba hranolky či pouze nakrájený kořen, jenž se po povaření konzumuje s chilli omáčkou.
Potravina si ještě zlepší renomé během druhé světové války, kdy váleční uprchlíci jí právě tapioku, což je zachrání od vyhladovění. Své publikum nachází také v Africe, ostatně Nigérie patří mezi největší producenty.
Evropu pro změnu postihuje mánie jménem bubble tea. Speciální čaj pochází původně z Tchaj-wanu a často mu lidé dávají přídomek perlový, protože se do něj přidávají želé kuličky vyrobené z tapiokového škrobu. Nápoj je oblíbený zejména u nejmladších generací.
Tím ale využití manioku nekončí, protože hlízy se rovněž používají jako zvířecí krmivo. V neposlední řadě lze tapiokou škrobit prádlo.
