„Nejtemnější den v dějinách našeho sportu,“ hlesne v září 2011 prezident Mezinárodní hokejové federace (IIHF) René Fasel (*1950). Těžko se mu mluví. Před očima stále má ty děsivé obrázky trosek, roztroušených v řece Volze.

Ten den se změní život nejen v Rusku, ale také ve Švédsku, Německu nebo Česku. My při letecké havárii v Jaroslavli přijdeme o tři mistry světa, Slováci o kapitána reprezentace.

Chatrné ruské stroje

„Radši bych jel na zápas do Moskvy tři dny autobusem,“ posteskne si v jednom z rozhovorů Jan Marek (1979–2011). Létání se bojí.

I do Jaku-42, který ho má spolu se zbytkem týmu Lokomotiv Jaroslavl dopravit do Minsku, tak 7. září 2011 vstupuje s ne zrovna dobrým pocitem. V Bělorusku má jeho mužstvo příští den nastoupit k zahajovacímu zápasu nové sezony KHL – Kontinentální hokejové ligy.

V soutěži, toužící se vyrovnat zámořské NHL, se dá slušně vydělat, zároveň odtud ale jdou už delší čas zvěsti o ne zrovna příkladném dodržováním bezpečnostních leteckých standardů.

Od samotných letišť, přes zanedbanou údržbu strojů, které mají leccos za sebou, až po posádky a piloty, kteří do kabin usedají s minimálními zkušenostmi a nedostatečným výcvikem.

Stačí nám polovina

Alespoň že má Marek kolem sebe dva české parťáky – Josefa Vašíčka (1980–2011) a Karla Rachůnka (1979–2011). Oba jsou, tak jak on, prvotřídní hokejisté a opory národního týmu. Jejich slovenský kolega Pavol Demitra (1974–2011) je v něm dokonce kapitánem.

Na palubě panuje dobrá nálada, stejně jako v kabině. Úsměv se na tvářích pilotů drží i v momentě, kdy letoun roluje po startovací dráze. Tu si muži za kniply dobrovolně zkrátí o několik set metrů, když se rozhodnou, že odstartují z její poloviny.

Do jejího konce tak zbývá 2,5 kilometru, při předpokládané váze by ovšem mělo stačit 1 200 metrů.

Snad ani neví, že šlape na brzdu

„Rychlost roste. Parametry v normě. 130…150..170..190,“ hlásí mechanik. Zatížený letoun ale potřebuje startovací rychlost nejméně 210 kilometrů za hodinu. A té se nedaří dosáhnout. Přední kolo se nemůže odlepit od země.

Později se ukáže, že druhý pilot Igor Ževelov při vzletu nohou šlápne na brzdový pedál.

Snad o tom ani neví, vzhledem k tomu, že se na neurologii léčí se ztrátou citlivosti a koordinace pohybů dolních končetin, tedy onemocněním, které se absolutně neslučuje s povoláním pilota.

Hořící Volha

Dobrou náladu střídá nervozita. Jak v kabině, tak mezi pasažéry. „210,“ hlásí nakonec mechanik kýženou rychlost. Jenže ta kvůli brzdění podvozku ke vzletu nestačí. Kapitán se rozhoduje přerušit start.

Ovšem jen na okamžik, než si to rozmyslí a opět nastaví výšková kormidla na maximum a přitáhne knipl k sobě. Letadlo se vzpíná vzhůru, jenže je pozdě.

Ve vzduchu vydrží jen pár vteřin než zbourá anténu rádiového majáku, nakloní se na levou stranu a zřítí se k zemi, kde se rozlomí. Část hořících trosek dopadne do řeky Volhy. A Zubatá začne řádit. Na místě zahyne 43 lidí.

Hokejista Alexandr Galimov (1985–2011) zemře o pět dní později v nemocnici. Jediným, kdo jako zázrakem přežije, je mechanik Alexandr Sizov.