Japonsko chce hrát v Asii hlavní roli vadí mu Čína. Ve 20. letech 20. století Japonci posilují svůj vliv v kontinentální Asii prostřednictvím čínského generála Čang Cuo-linga, který ovládá Mandžusko na severovýchodě dnešní Číny.

Dodávají mu zbraně. Jenže Čang si v roce 1928 vykoleduje porážku od oficiálního čínského vládce, generála Čankajška (1887–1975). Že by Japonci po této lekci od svých záměrů upustili? O tom nemůže být ani řeč!

Na jihomandžuské železniční trati, která jim patří, v září 1931 nechají při sabotážní akci explodovat nálož. I když se nikomu nic nestane, označí za viníka Číňany a využiji incident jako záminku pro vpád do Mandžuska.

Jde o „odvetnou operaci k posílení bezpečnosti japonských občanů a jejich majetku“, zdůvodní světu svůj útok. Mandžusko ale japonským vojenským velitelům brzy nestačí.

Jdou si vybít vztek

Chystají invazi na jih, ke které najdou záminku 7. července 1937. Při nástupu japonského pluku v čínském městě Tchien-ťin poblíž Pekingu chybí jeden bojovník. „Žádám o vstup do pevnosti.

Hledáme vojáka,“ vyštěkne japonský důstojník na čínského velitele pevnosti Wanping. Odpovědí je mu rázné ne.

Rozzuřený Japonec dává pokyn ke střelbě… 30. července 1937 dobývají císařští vojáci Tchien-ťin, o den později i samotný Peking. Armáda země vycházejícího slunce předpokládá další rychlý postup nepřátelským územím, ale mýlí se.

Bitva o Šanghaj zaměstná japonské bojovníky až do 12. listopadu. Jejich vztek z toho, že se jim Číňané odmítají rychle podvolit, sílí. Míří na Nanking, který je od roku 1928 hlavním městem Čínské republiky. Zde si na prostých lidech Japonci chtějí vybít svoje nejhorší pudy…

Příděl sexuálních hrátek

Jedna z mnoha dívek, která sotva překročila práh dospělosti, se vyděšeně dívá do nepřátelských očí. Už dávno přestala počítat, po kolikáté to dnes je. Posedmé? Nebo už podesáté? Japonský voják se na ni vzápětí vrhne a brutálním způsobem ji znásilní.

Nebožačka vykřikne bolestí, ale pak už se nebrání. Dlouhých 38 dní slouží jako hadrová panenka k uspokojení touhy rozkurážených Japonců.  Po pravidelné denní porci mrtvých vojáci dostávají chuť na svůj příděl sexuálních hrátek.

Nešťastné děvče nakazí třemi pohlavními chorobami najednou. „16. prosince bylo od Vojenské školy ukradeno sedm dívek (ve věku od 16 do 21 let).

Pět se vrátilo, každá byla znásilněna šestkrát nebo sedmkrát denně,“ líčí zpráva Mezinárodního výboru, který spravuje bezpečnou zónu. Japonci neušetří ani starší Číňanky. „Jedna 62letá žena se vrátila domů a japonští vojáci přišli v noci a chtěli ji znásilnit.

Řekla, že je příliš stará,… ale přežila…,“ zní další svědectví o jejich krutosti, která podávají Evropané i Američané, kteří zde působí. Vytvoří zde uprchlickou zónu.

 

Jediný chirurg

„Jehlu a nit,“ obrací se na zdravotní sestru americký doktor Robert O. Wilson (1904–1967). Mladá žena mu mlčky podává, co potřebuje. Wilson v improvizované nemocnici šije rozsáhlou ránu způsobenou bodákem. Všeho je nedostatek:

léků, obvazů… Chirurg přesto ve dne v noci operuje. Dalším odvážlivcem, který se dobrovolně rozhodne sdílet osud s vyděšenými Číňany, je dánský cestovatel Bernhard Sindberg (1911–1983).

Pod vlajkou své země zakládá tábor o rozloze 1350 metrů čtverečních. I tady najdou útočiště stovky, možná tisíce čínských civilistů.