To místo je skutečným tropickým rájem. S opálenými těly turistů však kontrastuje nezvyklý počet vrásčitých bělovlasých starců. Datum v jejich rodném listě zub času vybělil k nepoznání.

Většina z nich poprvé pohlédla na svět v době, kdy byl dobyt jižní pól, Titanic vyplul na svou první a poslední plavbu a lidstvo čekala první světová válka.

Smrt je nedílnou součástí života. Na obyvatele japonského ostrova Okinawa však kmotra s kosou podezřele často zapomíná. Nezvykle vysoké procento 100letých a víceletých lidí se zde těší výjimečně dobrému zdraví.

Už Číňané v 15. století mu říkali ostrov nesmrtelných. Leží na jih od hlavních japonských ostrovů. Kromě 1 200 000 stálých obyvatel tu svůj dočasný domov našly i vědecké týmy, které se snaží přijít fascinujícímu jevu na kloub. Nalezli vědci na Okinawě způsob, jak ošálit smrt?

Vitální staříci

Zatímco jejich vrstevníci jinde ve světě již dávno spí věčným spánkem, oni chodí do práce, jezdí na kole, cvičí bojová umění a někteří dokážou bez ostychu plnit i manželské povinnosti. Jejich věk se přitom v mnoha případech již přehoupl do trojčíslí.

Okinawa byla dlouhá léta na vrcholu žebříčku světové dlouhověkosti. V minulosti zde žilo v průměru až 61 lidí starších 100 let na 100 000 obyvatel (ve většině rozvinutých zemí je tento poměr přitom daleko nižší – 10 až 20 stoletých na 100 000 obyvatel).

I když s postupem času zaznamenala mírný pokles, stále je místem výskytu jedné z nejstarších populací na světě. V roce 2010 zde zemřel do té doby nejstarší člověk na světě, téměř 115letá Kama Chinenová. Náhoda? Genetická vybavenost? Ale kdeže! Jídlo!

Kalorie jako dítě

Vědecký tým, vedený japonským profesorem Makotem Suzukim, se stoletým na ostrově Okinawa věnuje už od roku 1976. Podle nich a i řady dalších odborníků nestojí hlavní příčiny vysokého věku místních ani tak na vrozené tělesné dispozici, jako spíše na pestré stravě a způsobu života.

„Jídelníček kmetů na Okinawě je přímo učebnicový. Skládá se hlavně z různých druhů zeleniny, mořských plodů, rybího masa nebo tofu. Průměrně snědí okolo 1800 kcal denně, což je ve světě doporučená denní dávka u nedospělého jedince. Hlady přitom rozhodně netrpí,“ vysvětluje Suzuki.

80 procent a dost

Při jídle dbají místní nejen na obsah, ale také na formu. Praktikují pravidlo „Hara hachi bu“ – nikdy nevyluxují z talíře vše, co na něm dostanou. Snědí jen 80 procent porce, chvíli počkají a od stolu odcházejí s pocitem plného břicha.

Receptorům v žaludku totiž trvá asi 20 minut, než ohlásí mozku po skončení jídla pocit nasycenosti.

Svým přístupem ke stolování přispívají k tomu, že procento obézních lidí se v Japonsku drží velmi nízko (3 procenta), což z jeho obyvatel činí jeden z nejštíhlejších národů na světě.

Život bez lékařů

Důležitou oslavou jsou na Okinawě 97. narozeniny. Od této chvíle se prý člověk vrací zpátky do dětství. „Na Okinawě neexistuje výraz důchod. Místo něj máme slovo ikigai neboli ,důvod, proč ráno vstáváme´.

To prostupuje celým našim životem,“ říká 102letá Kasumi Tanaková, která nikdy nebyla v nemocnici. Přeje si žít aktivně a bez dlouhého trápení zemřít. Pro ni je ikigai její praprapravnučka, od které ji dělí 101 a půl roku.

Pro 100letého rybáře Hachira Satu to zase znamená jít třikrát týdně nachytat ryby pro jeho rodinu.

Neduhy západní civilizace, jako je rakovina prsu, střev, prostaty, Alzheimerova choroba nebo srdeční onemocnění, to jsou na Okinawě výrazy prakticky neznámé. Ani Okinawa však neunikla před výdobytky „moderního“ stravování.

Jako houby po dešti se tu rozmnožují řetězce prodávající hamburgery, stánky s bagetami a restaurace zaměřené na steaky. Ty mají uspokojovat chuťové buňky asi 19 000 amerických vojáků na tamních základnách.

Jejich životní styl bohužel mnoho Okinawanů přijalo za svůj. Proto také místní muži s průměrnou délkou života 79,4 roku spadli v japonském žebříčku dlouhověkosti na třetí místo.