Jana Robbová, talentovaná zpěvačka s nezapomenutelným hlasem, prožila život plný kontrastů a extrémů. Navzdory jejímu nepopiratelnému talentu a počátečním úspěchům, její kariéra rychle skomírala vlivem osobních problémů, alkoholismu a bulimie.
Pochybnosti o sobě samé a deprese jí bránily v dosažení plného potenciálu, zatímco závislost na alkoholu jí postupně ničila život.
Její příběh je připomínkou toho, jak křehká může být hranice mezi slávou a zapomenutím, a jak destruktivní mohou být vnitřní démoni. Robbová nakonec zemřela osamocená a zapomenutá, přestože mohla být jednou z největších hvězd české hudební scény.
Život plnými doušky
Přístup k životu charakterizuje i její přístup k jídlu. Její kolega Václav Neckář (*1943), se kterým vystupuje, se svěřuje se vzpomínkami na její hodování. Prozrazuje, že Robbová je bulimička. Jí, co hrdlo ráčí, a když má dost, vyzvrací se.
„Nejí proto, že by měla hlad, ale proto, že jí chutná.“ A pije, protože musí. Alkohol jí pomáhá zmírnit deprese z toho, že život není takový, jaký by měl být, a že sláva a zpívání jsou náročnější obživa, než by si kdy myslela.
Je opravdu dobrá
Sžírají ji pochybnosti o sobě samé. Když poslouchá své vzory, přemýšlí, jestli má smysl, aby vůbec zpívala. Popularita se zdá být krásná pro ty, kteří ji nezažijí. Zažít ji zevnitř není takový med…
Navíc se jí množí i problémy v osobním životě – má za sebou dva rozvody, což jí na důvěře v sebe samu příliš nepřidává.
Démon alkohol
Problémy s pitím se stupňují. Několikrát na koncert dorazí opilá, párkrát se dokonce stane, že se jí nohy motají tak, že se na nich neudrží. A několikrát dokonce ani na podium nedokáže vylézt.
Stejně tak se množí případy, kdy vůbec nedorazí, stejně jako nepřijde na nahrávání. Jenom její nezodpovědnost může za to, že z ní není nejslavnější česká zpěvačka. A tím víc pije…
Úplný konec
Její kariéra je u konce v březnu roku 1985. Pořadatel bez udání důvodu ruší domluvený koncert. Možná tuší, že by Robbová stejně udělala ostudu, možná je v tom úplně něco jiného, co se zpěvačkou nemá žádnou souvislost. Ale pro ni je to poslední kapka.
„Nezjišťovala jsem, proč to tak bylo,“ přiznává o něco později. „Možná v tom jsou moje zápaďácké manýry a anglicky zpívané písničky.“ V každém případě se zhroutí a už nikdy nenajde sílu znovu vstoupit na pódium.
Ústup ze slávy
Když nezpívá, živí se nějakou dobu jako servírka. Také si změní jméno, teď je Kočová, protože přejímá jméno druhého manžela. A deprese ji stahují stále hlouběji. Lékaři totiž odhalí, že nemůže mít děti. To je pro ni příliš silná rána.
A tak sní o tom, že jednou si otevře vlastní country hospodu, kde jí bude dobře, kde bude znít dobrá muzika a svět se vrátí v pořádku do starých dobrých kolejí.
Svoboda nesvoboda
V devadesátých letech se pokusí k muzice ještě vrátit, ale žádný z plánů nevyjde. Život plyne, ale ani otevřené hranice neznamenají, že se všechno podaří. Právě naopak. Navíc ji čím dál víc trápí bolesti. „To jsou nachlazené průdušky,“ prohlásí lékaři.
Po pár měsících znovu. A pak znovu. Teprve poté jim to začne být podezřelé a Robbovou čeká konečně pořádné vyšetření. Bohužel nejde o průdušky, ale o rakovinu jícnu.
Mohla být skutečnou hvězdou
V nemocnici stráví několik posledních dnů, ale už jí není jak pomoci. Brzy poté umírá, zcela zapomenutá veřejností. Poslední rozloučení se koná v úzkém rodinném kruhu, přesně jak si na smrtelné posteli přeje.
Tak končí příběh zpěvačky, která mohla být skutečnou hvězdou, kdyby jí jen trochu víc přálo štěstí. Kdyby věci dopadly jen o ždibíček lépe. Byla jako kometa, která sežehla sama sebe.
