V roce 1677 se do rodiny italského kameníka narodil jeden z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších architektů středoevropského baroka Jan Blažej Santini-Aichl (1677-1723). Jeho stavby patří mezi jedny z nejobdivovanějších.
Všemi uznávaný architekt se narodil s tělesnou vadou – byl na část těla ochrnutý, což mu zabraňovalo větší fyzické námaze. Své dětství strávil na Starém Městě pražském, kde se vyučil kamenickému řemeslu.
Během svého učení se seznámil s Adamem Kulichem, pozdějším kamenickým mistrem, s nímž v dalších letech pracoval na několika významných památkách.
Typické znaky
Pro Santiniho architektonické výtvory je typické, že v nich spojil dohromady matematické, geometrické, numerologické a symbolistní znalosti a stvořil tak něco zcela výjimečného – stal se průkopníkem nového stylu barokní gotiky.
Santiniho stavby mají podle nejrozšířenějšího výkladu obsahovat odkazy na různá církevní témata. Jiní geniálního architekta řadí do skupiny svobodných zednářů, a tak poselství jeho díla údajně porozumí jen ti zasvěcení.
Santini navrhl téměř sto staveb sakrálního, palácového či hospodářského typu, které byly vždy přirozeně začleněny do místní krajiny a dominovaly výbornou akustikou a světelnou charakteristikou.
Umírá roku 1723 při práci na novoměstské jezuitské koleji na plicní chorobu. Byl pohřben v dnes již zaniklém kostele sv. Jana Křtitele v Oboře pod Jánskými schody. Zanechal po sobě stavby v osobitém a originálním stylu.