Když byla v roce 1940 na vodu slavnostně spuštěna bitevní loď Jamato, Japonce nejspíš ani nenapadlo, že by svou chloubu, spolu se svou sesterskou lodí Musaši největší a nejlépe vyzbrojenou bitevní loď, jaká kdy byla postavena, o pět let později sami vyslali na sebevražednou misi.
Přesto se to stalo. S koncem druhé světové války, kdy se císařské námořnictvo už ani trochu nemohlo bránit převaze americké armády a zoufale hledalo způsoby, jak odvrátit porážku, byla Jamato vyslána na misi, která měla skončit její zkázou. A je krutou ironií osudu, že ke svému cíli ani nedoplula.
NEJVĚTŠÍ DĚLA HISTORIE
Když Japonsko v roce 1936 odmítlo Washingtonskou deklaraci, která měla omezit námořní zbrojení, začalo obratem s výstavbou dvou lodí třídy Jamato – vlajkové Jamato a sesterské Musaši.
Výstavba probíhala v lodenici v Kure, ve speciálním doku přísně utajeném před zraky amerických agentů. Japonci měli původně v plánu postavit v třídě Jamato pět lodí. Postavili však pouze dvě.
Třetí loď této třídy, Šinano, přestavěli později na letadlovou loď, trup čtvrté lodi sami sešrotovali v průběhu války, když se situace začala otáčet v jejich neprospěch, a stavba páté nebyla zahájena nikdy.
Při utajování stavby monstrózní bitevní lodi si ovšem Japonci vedli skvěle. Ačkoliv Jamato měla největší děla, jaká kdy kdo na loď namontoval, ještě v roce 1945 Američané věřili, že loď má výtlak kolem 45 tisíc tun a hlavní děla ráže 406 milimetrů.
Realita byla ovšem na hony odlišná, výtlak lodi dosahoval 60 tisíc tun a hlavní děla měla ráži 460 milimetrů.
Přestože obě monstrlodi měly mít převahu nad jakýmkoliv americkým plavidlem, paradoxně do válečných operací valně nezasáhly až do roku 1944. Bitvy u Midway, kde Japonci utrpěli porážku, která odstartovala obrat ve válce v Pacifiku, se neúčastnily, a Jamato vystřelila poprvé z hlavních děl teprve v říjnu 1944 při bitvě ve Filipínském moři, kde Američané potopili její sesterskou loď Musaši a Jamato poškodili.
MARNÁ LABUTÍ PÍSEŇ
Téměř podobně jako v případě německého Bismarcku se tak Jamato do bojových operací prakticky nedostala. A když se na jaře roku 1945 začali Američané přibližovat k japonským ostrovům, připravili Japonci své jediné zbývající obří bitevní lodi smutný osud.
Měla vyplout k Okinawě, na níž právě Američané zahájili útok, tam najet na pláž a až do svého zničení sloužit jako nepotopitelná dělostřelecká baterie. Jamato tak na svou poslední misi vyplula 6. dubna 1945.
Nebylo jí však souzeno dokončit ani svou labutí píseň. Už druhý den ji zpozorovaly americké ponorky a letectvo, které v té době ovládalo nebe nad japonským územím prakticky bez jakékoliv konkurence, zahájilo na Jamato drtivý úder.
Osamocenou Jamato zasáhlo přiblížně osm pum a dvanáct torpéd, přičemž američtí piloti se soustředili na příď a záď na jedné straně lodi, která se tak ve 14:23 převrátila. Její muniční sklady explodovaly a loď se roztrhla na dva kusy.
Na její palubě zahynulo 2 497 mužů včetně víceadmirála Seiičiho Itóa. Zkázu lodi přežily pouze necelé tři stovky mužů.
Je poněkud úsměvné, že podobně jako Bismarck, byla i Jamato potopena letadly. Bitevní lodě, které měla likvidovat jednu za druhou, nehrály nakonec při jejím potopení vůbec žádnou roli.
Znovu se tak ukázalo, co už předchozí válečná léta potvrdila v mnoha případech. Bitevní lodě se od doby druhé světové války stáhly z pozice primární útočné sily námořnictva. Tuto výsostnou pozici zaujaly ve většině námořních sil letadlové lodě.
Jak důležitá je jejich role ukázaly bezvýhradně všechny následující vojenské konflikty. Námořní bitvy už nikdy neměly být stejné jako kdysi.