Bohatá šlechtična se pyšní nákladným účesem, ve kterém má vetknuto několik hřebenů jako nákladné ozdoby. V 17. století už jsou hřebeny nejenom praktickou záležitostí, ale slouží i k dekoraci.
Předchůdce hřebenu pochází už z období mezolitu (10 000 př. n. l. – 8000 př. n. l.). Nejstarší hřebeny jsou kostěné, jednoduché a jednostranné.
Slonovina s mytologickými výjevy
Starověký Egypt nám přináší první hřebeny nalezené například ve městě Nakáda ležícím na jihu země. Pocházejí přibližně z období 3.– 4. tisíciletí př. n. l.
Tehdy se pomůcka na česání vlasů vyrábí hlavně z ebenového a zimostrázového dřeva a kostí a rohů zvířat, především želvoviny a slonoviny. Už tehdy se často zdobí různými výjevy zvířat a mytologie.
Vyholování hmyz odradí
Hlavním účelem nejstarších hřebenů je hlavně odvšivování. Starověcí Egypťané si jinak z hygienických důvodů vlasy vyholují. Považují to za nejsnazší způsob, jak se zbavit vší a nečistot ve vlasové části hlavy.
Protože ale na veřejnost bez vlasů nesmí, nezbývá jim než používat různé paruky. A i ty je třeba česat.
Na česání si potrpí i vysoká šlechta
Během středověku v zámožných evropských domácnostech hřebeny rozhodně nechybí. Například vysocí církevní hodnostáři si potrpí na nákladně zdobené hřebeny s uměleckými motivy. Později, ve 14.–16. století si podobné hřebeny nechá vyrábět také vysoká šlechta. Zdobí se různými motivy legend a pastorálními scénami.
