Způsob, jakým se budou ubírat poslední dny vesmíru, vědce pochopitelně láká a zajímá. Jaké tedy dle dosavadních poznatků jsou možnosti?

Podle jedné z teorií vesmír jednou dosáhne kritických mezí a začne se smršťovat. Nejdříve zvolna, pak se ale celý proces bude zrychlovat. Galaxie se sloučí v ohromnou hmotu mrtvých hvězd.

Nebe, pokud ještě bude existovat, se projasní, ovšem nikoliv kvůli hvězdám. Světlá obloha bude vytvořena pomocí zvýšené intenzity kosmického záření.

Jak se k sobě hvězdy přiblíží, nutně do sebe začnou narážet. Tak se postupně promění v prach nebo ještě před tím se kvůli žáru vypaří. Opět se objeví kosmická polévka, plná černých děr.

Ty se spojí do větších útvarů a vše skončí zhroucením do staronové singularity. Scénář, který není dvakrát příjemný. Ovšem ani v případě, že by hustota kosmu byla nižší než kritická hodnota, by naše potomky nečekalo nic hezkého. Vesmír by se rozpínal dál.

Zhruba za bilion let obloha potemní, protože hvězdám dojdou zásoby paliva pro termonukleární reakce.

Vzniknou tak galaxie duchů, kde budou poletovat hvězdné zbytky v podobě bílých trpaslíků, černých děr nebo neutronových hvězd. Prostor ovládne chlad a pustota. Čas jako by se zastavil, protože tak bude vesmír vypadat velmi, velmi dlouho.

Až po 1031 letech začne docházet k určitým změnám. Nukleony, které dosud tvořily hvězdné zbytky se začnou měnit v lehčí částice, jakými jsou pozitrony nebo elektrony.

Ale ani ony tu nebudou věčně… Model, ke kterému se současná fyzika kloní nejvíce, má své pokračování. Měření totiž ukazují, že galaxie od sebe utíkají stále rychleji, takže na velký křach to nevypadá. Jak tedy bude pokračovat velká inflace?

Elektrony a pozitrony se začnou rozplývat a ten samý osud čeká mrtvé hvězdy. Ani černé díry si svou pozici neudrží. Byť je všeobecně známo, že jim neunikne téměř nic, tyto díry nejsou zas tak úplně černé.

Stephen Hawking prokázal, že z nich uniká záření, takže vlastně postupně vypařují. A to tak, až jednoho temného dne zmizí docela. Uplyne googol let (10100) a kosmos bude zcela bez hmoty.

Tu a tam jím proletí zbytky záření a nějaké zatoulané neutrino. Vesmír bude pomalu a mrazivě umírat. A také trvale, protože rozpínání vesmíru, jeho inflace, bude věčná…

Věda ví, že v některých krajích vesmíru je hustota energie vakua velká a kladná, někde je tomu naopak. Existují i vzácně se vyskytující se regiony, kde je tato hustota blížící se nule.

V takovém prostoru mohou existovat bytosti jako lidé, které pátrají po budoucnosti vesmíru. Existuje předpoklad, že hustota energie vakua v našem okolí bude klesat.

Záporná hustota energie vyvíjí přitažlivou gravitační sílu, takže v některých krajích vesmíru, včetně toho našeho, muže dojít k lokálnímu velkému křachu. Alternativní scénáře pak hovoří o vakuových bublinách expandujících rychlostí světla.

Jejich stěny se tedy pohybují pekelně rychle, takže i kdyby se v tuto chvíli nějaká z nich přibližovala k nám, nevšimneme si ji. Taková bublina by náš svět zcela zanihilovala a nezůstalo by po nás nic. Všechny nám známé předměty a objekty se po kontaktu s ní vypaří…