Že je to jednoduchá otázka, protože tenisové míčky přeci každý zná? Tak schválně – jsou podle vás žluté, nebo zelené? Odpovědět není snadná! A co víc, barva míčků zdaleka není jedinou tenisovou záhadou…
Do roku 1972 jsou míčky jednoduše bílé. Jenže jak jsou neustále v pohybu, rozhodčí i diváci mají problém je vůbec postřehnout. Proto přijdou výrobci s opravdu nepřehlédnutelnou barvou, kterou firma Gamma Sport nazve „optic yellow“.
Ta se osvědčí, doporučí ji Mezinárodní tenisová federace a i v oficiálních pravidlech je dnes psáno, že se hraje se „žlutým“ míčkem.
Proč vám tedy každý druhý tvrdí, že tenisové míčky jsou přeci zelené? Debata na toto témata se rozhoří v roce 2018 na sociálních sítích a odborníci se začnou předhánět s řadou možných vysvětlení.
Shodnou se zhruba na tom, že každý má tendenci vidět trochu jinak. Podle toho, jak sítnice v jejich oku zpracovává kontrasty barev.
Někdo méně vnímá teplé barvy, a pak vidí míček spíš zelený, jiný potlačuje zase studené odstíny a míček je pak pro něj žlutý. První případ se častěji týká lidí, kteří pracují za umělého světla, druhý těch aktivnějších za bílého dne.
Kde se vzalo bílé oblečení?
Další barvou, která k tenisu jednoznačně patří, je bílá! I když už dnes na kurtech vidíme všechny možné barvy oblečení, bílá je tradicí a na Wimbledonu tvoří povinný dress code. Proč ale padla volba zrovna na ni?
Hlavní důvod je zcela praktický, tenis se hraje nejčastěji v létě, venku na slunci. Bílé oblečení je nejvhodnější pro odraz slunečního záření a pomáhá hráči i při fyzické námaze udržet snesitelnou tělesnou teplotu.
Je tu ale i řada symbolů – bílá například patří k vyšší společenské třídě (z počátku hraje tenis elita), také je spojována s mravní čistotou a fair play.
S jinou teorií přichází v knize Tennis Fashions autorka Valerie Warrenová. Na konci 19. století je tenis jedním z mála sportů, kde mohou hrát společně muži a ženy. Při hře se navzájem dvoří, ovšem nikomu na přitažlivosti nepřidají skvrny od potu! A na bílém oblečení nejsou vidět tolik jako na barevném.
A proč se body počítají 15, 30, 40?
Sportovci i fanoušci to berou jako samozřejmost, ti nezasvěcení se však pozastavit mohou. Proč body při tenise nepřibývají jednoduše 1, 2, 3, ale zcela nelogicky 15, 30 a 40?
Tenis se vyvine ze středověkých her, které existují už ve 12. století v Itálii a také ve Francii. Podle jedné z teorií mají kdysi hráči u hřiště hodiny a za každý uhraný míček je posunou o čtvrt ciferníku. Když se ručička vrátí nahoru, hra končí.
Může to být ale i jinak. Na zápase se tehdy sází o minci v hodnotě 60 sous, anebo o menší po hodnotách 15 sous.
Možná ale čísla vycházejí i z velikosti kurtu pro předchůdce tenisu, hru Jeu de paume. Na každé straně má 45 stop a za každý bod můžete postoupit o 15.
Ve všech případech ale něco nehraje! Proč tedy 40 namísto 45? Od 16. století se to prý začne ve francouzštině zkracovat. „45“ se rozhodčím zkrátka hůře vyslovuje.
