Poslední průzkumy ukazují, že pod povrchem Jupiterova měsíce Europa šplouchá tolik vody, že by se z toho člověku zatočila hlava. Europa však zřejmě není jediná, kdo ve svém nitru chová ve svém nitru tekutou vodu.

Podobně na tom může být další Jupiterův měsíc Ganymed, Saturnův Titan a Enceladus nebo Neptunův Triton.

Mohl by se robotický výzkumník dostat pod povrch? Základní otázkou je, jak se skrze mocný led provrtat. Proč nevyužít nějaký tepelný zdroj.

Původně se uvažovalo o tom, že robot či jakýsi „krtek“ by měl v sobě jakési topné tělísko, které by mu pomáhalo v jeho náročné cestě. Nyní se objevuje převratná myšlenka: kryobot se zavrtá pomocí laserových paprsků.

Nápad týkající se zahřívání okolního ledu počítal s využitím jaderných technologií. Kryobot ve tvaru doutníku by se pomocí malého jaderného reaktoru natolik zahřál, že by led kolem něj nevydržel.

A tak by se vlastní vahou robot nořil stále níže a níže. Americká společnost Stone Aerospace má s výzkumnými roboty řadu zkušeností.

Její šéf, vědec Bill Stone, už zkonstruoval několik úspěšných autonomních průzkumníků, kteří vědcům přinesli cenná data. Právě ona řeší zajímavý problém týkající se „ledových“ robotů.

V současnosti firma vyvíjí kryorobota, který by měl být v budoucnosti použitelný na ledových měsících u Jupitera či Saturnu.

„Krtek“ nese jméno Valkyrie. Právě Bill Stone přišel s nápadem využít k provrtání ledové krusty laser. Zároveň nyní se svými kolegy řeší přísun energie pro kryobota.

Provrtání mnohakilometrové ledové vrstvy bude energeticky ohromně náročné a Valkyrie přitom s sebou žádný vlastní zdroj mít nebude. Jak tedy daný problém vyřešit? Třeba optickým kabelem. Ten bude nasávat energii z externího zdroje umístěného na povrchu.

Optický kabel by měl mít kryobot na svém ocase, odkud se bude odvíjet. Led se totiž po průlezu Valkyrie okamžitě uzavře a znovu zamrzne.

Pokud jsou teorie správné a pod povrchem Europy je skutečně tekutý oceán, přijde chvíle, kdy kryobot vypluje do volného temného moře. V tu chvíli si může říct, že padla a předá štafetu hydrobotovi.

I na něm společnost Stone Aerospace intenzivně pracuje, Vzorem jí může být její předchozí dílko, robot zvaný DephtX (Deep Phreatic Thermal Explorer). Ten vypadal jako o něco větší míč na ragby.

Vybaven byl senzory na měření tlaku a salinity (slanosti) vody a také výkonnými sonary, kterými trojrozměrně mapoval své okolí. Byl samozřejmě plně autonomní a mohl sbírat vzorky.