Když se narodí člověk, vybereme pro něj jméno podle kalendáře. Případně hledáme inspiraci u cizích kultur či našich předků…
Ale co když vznikne stát? Pak je možností mnohem víc!
Stříbrná bez stříbra
země: ARGENTINA
Když se v 16. století Evropané ocitnou na východním pobřeží Jižní Ameriky, narazí tu na širokou řeku! Spojují se v ní dva velké toky, Paraná a Uruguay, a společně ústí do Atlantského oceánu. Jak tuto řeku pojmenovat?
Sebastiano Caboto (1474–1557), Ital ve španělských službách, si vzpomene na indiány, které tu potkává ověšené stříbrnými šperky. Bude to Stříbrná řeka, španělsky tedy Rio dela Plata!
Když pak roku 1810 vznikne nezávislý stát, jehož přírodní hranici ona řeka tvoří, stříbro si ve jménu ponechá.
Ale proč to tedy není Platina, ale Argentina? Nad španělštinou zvítězí italština (italsky se stříbro řekne argento). Možná za to může masivní příliv italských obyvatel, možná benátští a janovští kartografové, jejichž mapy se rozšířily po celém světě.
A jaká je hlavní pointa? Stříbro k hlavnímu bohatství Argentiny vůbec nepatří! Domorodci si ho sem patrně donesli z jiných oblastí.

Zuřivé oštěpy
země: FRANCIE
Na první pohled je to jednoduché. Francii dali jméno Frankové, germánský kmen, který vpadne do oblasti ve 3. století našeho letopočtu a přispěje k pádu Římské říše! Ale po čem se jmenují oni?
Jedna z teorií ukazuje na slovo frankaz, což v jazyce Franků znamenalo zuřivý, odvážný či dychtivý boje. Latina to přetvoří na franci a vznikne Francia (říše Franků).
Stejně tak ale mohli být bojovní Frankové promenování po své oblíbené zbrani, jakémsi kopí či oštěpu zvaném frankōn!
A aby to byl ještě zamotanější, ve hře je i úspěšný germánský král jménem Francio. Podle jednoho středověkého příběhu dal Francii jméno právě on.
Tři sestry
země: IRSKO
Na věčně zeleném ostrově kdysi vládne rod nadpřirozených keltských bohů Tuatha Dé Danann, (tzv. Danaové). Traduje se o nich mnoho pověstí, v jedné z nejznámějších figurují tři sestry, Fódla, Banba a Ériu.
Když přijde na území Irska národ smrtelníků, kterým se říkalo Milesané, a založí tu novou zemi, každá ze sester je prosí, aby ji pojmenovali po ní.
Vyhraje Ériu, symbolizující sílu země, z jejíhož jména vnikne v angličtině Ireland. Ovšem ani další dvě sestry nepřijdou zkrátka.
Banba, ztělesňující odolnost a vytrvalost, stejně jako Fódla, patronka ochrany a péče, propůjčily své jméno Irsku v poetických textech.
A co se nakonec se sestrami stalo? Prý se stáhly do lesů a splynuly se stromy.

Kam doplaval býk?
země: ITÁLIE
Kdo byl otcem Romula a Rema, zakladatelů města Říma? Podle jedné z legend král Italus, podle nějž země dnes nese své jméno.
Tedy pokud neplatí jiný příběh, třeba ten o legendárním silákovi Herkulovi, který má za úkol ukrást červený dobytek zrůdnému obrovi Geryonovi na ostrově Eritia (dnes provincie Cádiz ve Španělsku) a dovézt ho do Řecka.
Dobytek získá, cesta přes moře je však plná úskalí. A jeden z býků mu dokonce unikne a uplave až na Sicílii, do úplně jiné země! Ta je údajně právě proto pojmenována podle slova vitulus, starého výrazu pro býka či tele.
Anebo jí dal jméno spíš jihoitalský kmen zvaný Vitali? Svou zásluhu mohou mít i Řekové, kteří tamní obyvatelstvo nazývali Italoi.
Důkaz, že některá z teorií je správná, neexistuje!

Čech jako člověk?
země: ČESKO
Praotec Čech vystoupil na horu Řím a pravil… Ano, tento příběh znají všichni, ale není to spíš hezká pohádka? Odpověď na otázku, proč jsme Češi a žijeme v České republice, je z pohledu jazykovědců mnohem složitější!
Shoda panuje v tom, že Čechy, Česko, či český vznikly jako odvozeniny od slova Čech. Ale kde se vzal Čech? Tím se zabývá už jazykovědec Josef Dobrovský (1753–1829) a navrhuje, že by to mohlo vycházet od slovesa četi, neboli počínati.
V některých slovnících najdeme zmínky o souvislosti s kořenem „čel“ ve slově čeleď. Čeledín je pak doslova zástupce čeledi, a základ může souviset i se slovem člověk.
A co Česko? Pro mnohé stále příliš moderní výraz vůbec moderní není! Důkaz o jeho prvním použití pochází už z roku 1777. V 19. století se pak objevuje hlavně v situacích, když je třeba pojmenovat nejen Čechy, ale i Moravu a Slezsko.