Tučňák císařský. Pozoruhodné zvíře, které je původním druhem Antarktidy a současně také nejvyšším a nejtěžším ze všech tučňáků.
Umí toho spoustu, ovšem německého fotografa Stefana Christmanna, který se specializuje na divokou přírodu, nedávno zaujala hlavně jeho schopnost se zahřát.
Císařští tučňáci se na mrazivé prostředí a vodu adaptují už pěknou řádku století. Jejich tělo si tak poradí s kdečím.
Při lovu dokážou zůstat pod hladinou i přes 30 minut, a to až v hloubce 565 metrů, což jim umožňuje zvláštní stavba červených krvinek, schopnost zpomalit svůj metabolismus i velmi tvrdé kosti.
A když už jde, co se týká chladného počasí, opravdu do tuhého, přichází na řadu spolupráce. Tučňáci se jednoduše namačkají k sobě, hlavy zastrčí mezi ramena kolegů před sebou a pohybem začnou vytvářet teplo.
Z masy těl se tak záhy stanou v podstatě jedna obří kamna, která dokážou ve středu tohoto shluku, jak to nazval sám fotograf, dosáhnout teploty až 37 stupňů Celsia.
„Zatímco rodiče jsou extrémně v klidu, mladí se snaží přelézáním ostatních postupně dostat do teplého středu. Dříve nebo později ale pochopí, že se tam dostane nakonec každý, i ten, kdo klidně čeká,“ vysvětluje Christmann.
VÍTE, ŽE…
Tučňáka císařského popsal poprvé v roce 1844 anglický zoolog George Robert Gray, který mu dal také jeho rodové latinské jméno – Aptenodytes.
VÍTE, ŽE…
Císařský tučňák je vynikající lovec. Jeho tělo má hydrodynamický tvar, to znamená, že zmírňuje odpor vody při plavání. Jazyk je pak posetý zpětnými háčky, které brání úniku kořisti.
VÍTE, ŽE…
Před zimou ho chrání i jedno z nejhustějších opeření na světě a také velmi tlustá vrstva tuku.
VÍTE, ŽE…
Podle vědců přivede globální oteplování tučňáka císařského v rámci několika desítek let na pokraj vyhynutí.
