Středověké jídlo bylo považováno za společenskou událost. Pro všechny bez rozdílu to byla často jediná chvíle, kdy se všichni sešli u jednoho stolu.

Šlechta si však, na rozdíl od obyčejných, chudých lidí, potrpěla na ubrusy, prostírání, mísy, konvice a velké poháry, bohatě zdobené kořenky a solničky…

Středověké stolování bylo výrazem bohatství a politické moci panovnických dvorů, zatímco mezi šlechtou a obyčejnými lidmi existovala hluboká propast. V nejvyšší společnosti se však ženy hostin společně s muži nezúčastňovaly.

To se začalo měnit až ve 14. století podle francouzského dvorského života. Avšak na dvorech českých velmožů ženy hodovaly samy v oddělené komnatě ještě v 15. století.

Ruce místo příboru

V raném středověku se stále ještě jedlo rukama. Každý si odlomil kousek chleba a namáčel ho do mísy s kaší, nakrájeným masem nebo omáčkou. Jen ke konzumaci skutečně řídkých kaší a polévek sloužily lžíce s krátkou rukojetí, které se držely v sevřené pěsti. Mastné ruce se utíraly mimo jiné i do ubrusu…

A co stoly?

Stoly ve 13. století byly jednoduché, tvořil je jen podstavec (často se jednalo pouze  o dvě dřevěné kozy se zkříženýma nohama) a masivní deska. Většina z nich byla rozkládacích, protože se stoly podle potřeby hradu stěhovaly.

Ve 13. století neexistovalo něco jako jídelní kout či jídelna. Pokud se hostina konala ve velkém sále, stoly se tam před hostinou musely přestěhovat. Ani na královském hradě však nebylo těchto stolů nějak moc.

Až do období renesance převládal zvyk, že pokud se hostina konala pro více lidí, stavěly se jednoduché stoly tak, že se mezi dva sudy položilo několik fošen a ty se zakryly látkou.

Hodování šlechticů

Na šlechtickém stole se vždy vystřídalo několik chodů, včetně zvěřiny, skopového, hovězího a vepřového masa, obilných placek, čerstvě upečeného chleba nebo kaše či fazolí.

Příslušníci aristokracie využívali nejrůznější netradiční ingredience nebo koření, aby na hostinách předváděli své bohatství. Například zelenina však byla naopak považována za podřadné jídlo.