Středověký český rytíř pobídne koně k cvalu. Chystá se vyrazit do útoku, když vtom jezdec před ním pokyne, aby zpomalil. Teď už vidí barevné štíty svítící do dálky. Na žlutém podkladě září dvě zkřížené ostrve (osekané větve).
„To jsou naši přátelé, Berkové z Dubé,“ šeptne si pro sebe. Málem by zaútočil na své spojence!
Rodové znaky už od 1. poloviny 12. století odlišují své nositele od ostatních. „Stály tedy často proti sobě, erb proti erbu, znamení proti znamení, vymezujíce hranice panství a majetnických práv.
Ale stejně tak se i spojovaly, splývaly, nebo se navzájem pohlcovaly. Jsou na nich někdy zaznamenány osudové chvíle v životech rodů – vojenské úspěchy, nová panství, manželské i jiné aliance,“ píše český historik Petr Čornej (*1951).
Přísná pravidla
Vladaři pověřují tvorbou udělováním erbů své úředníky – heroldy, kteří se stávají zakladateli heraldiky. Blasonování (popis erbu – pozn. red.) se řídí pevnými předpisy. Různé tvary štítů se liší podle doby svého vzniku a země původu.
Zobrazení kovů, barev a kožešin v erbech říkáme tinktury. Heroldská figura znamená, že máme před sebou štít geometricky rozdělený. Dělit ho můžeme polcením (kolmo), vodorovně (např. na tři stejné pruhy – hlavu, břevno a patu), šikmo nebo kosmo.
Lidi, heraldická zvířata a ostatní obrázky vyplňující znak nazýváme obecné figury.
Má právo na plášť s korunou
O staré české rodině vladyků z Újezda najdeme zprávy už ve 14. století. Své jméno získává podle dosud stojící tvrze v Lobkovicích nedaleko Neratovic.
Zdeněk Vojtěch Popel (1568 – 1628), 1. kníže Lobkowicz společně se svou manželkou Polyxenou z Pernštejna (1566 – 1642) zakládá roudnickou linii Lobkowiczů, která přetrvává dodnes.
V heraldice rozeznáváme několik druhů korun, symbolizujících stav nositele – od rytířské až po císařskou.
Když roku 1624 dostane Zdeněk Vojtěch Popel od císaře Ferdinanda II. (1578 – 1637) povýšení do knížecího stavu, má právo položit štít na hermelínový knížecí plášť s knížecí korunou.
Barokní rozevlátost
„Bohatě zdobené kartuše (orámování znaku – pozn. red.) s takřka nekonečnou variabilitou tvarů,“ tak popisuje barokní štíty český heraldik Milan Buben (*1946).
Baroko od počátku 17. století do poloviny 18. století vnáší do tvorby znaků honosné prvky. Lobkovický erb je polcený (dělený kolmo) a dvakrát dělený se středním štítkem, který je čtvrcený.
Zdeněk Vojtěch Popel si v roce 1603 bere Polyxenu z Pernštejna a v erbu se objevuje pernštejnská zubří hlava.
Rod vlastní říšská panství Neustadt, Waldnaab a Sternstein (Německo), která císař Ferdinand III. (1608 – 1657) v roce 1641 povýší na okněžněné hrabství (dává jim stejný statut jako knížectvím). Připomíná je modré pole se třemi zlatými hvězdami nad stříbrným návrším.
Tři černé kůly ve zlatém poli značí knížecí důstojnost. Václav Eusebius Popel (1609 – 1677) kupuje v roce 1646 od císaře Ferdinanda III. zaháňské vévodství ve Slezsku. Symbolizuje ho zlatý anděl v červeném poli a slezská orlice.
Jako poslední přibude zlatý lev v modrém poli, polepšení, které získal Václav Eusebius za zásluhy v roce 1651.
