Když 14. května 1948 vzniká stát Izrael, leží ze 77 % na palestinském území.

Právě tahle skutečnost se stává zárodkem budoucích konfliktů počínaje válkou o Suezský kanál v roce 1956, šestidenní válkou v roce 1967 a mnoha dalšími spory trvajícími až do současnosti.

Izraelci chápou svoji komplikovanou situaci. Jsou obklopeni arabskými státy a potřebují se bránit.

Proto se z už existující takzvané Politické sekce, odboru izraelského ministerstva zahraničí, na příkaz izraelského ministerského předsedy Davida Ben Guriona (1886–1973) rodí tajná služba Mosad (zkratka znamenající v překladu Institut pro zpravodajskou službu a mimořádné úkoly).

Ta se s „nepřáteli Izraele vypořádává na všech místech světa s neoblomnou tvrdostí a všemi prostředky – i nelegálními,“ vysvětluje současný německý publicista Udo Ulfkotte.

První roky po vzniku Izraele ještě v mnoha zemích světa chybí vyslanectví židovského státu. Rezidentury Mossadu tak fungují jako oficiální zastoupení.

Odměna za text milion dolarů

Schopnosti agentů Mosadu už poměrně krátce po jeho vzniku získávají nádech neporazitelnosti.

Na jaře roku 1956 se ve světě zpravodajských agentů šeptá, že sovětský vůdce Nikita Chruščov (1894–1971) přednesl na XX. sjezdu komunistické strany sovětského svazu projev, ve kterém poprvé od Stalinovy smrti odmítl kult tohoto tyrana.

„Kdo text projevu opatří, dostane odměnu milion dolarů,“ vyhlásí americká CIA. Jenže nakonec je to právě Mossad, komu se podaří získat originální znění tajné zprávy.

CIA z toho získá dojem, že Mossad si vybudoval za železnou oponou síť velmi schopných a operativních agentů. Pravda je ovšem mnohem prozaičtější.

Aférka v pozadí

Jedna Polka, žena, která zastává poměrně vysoké postavení v polské komunistické straně, má čistě soukromý osobní zájem. V polském hlavním městě Varšavě se snaží svést novináře Victora Greifskyho.

„Mám kopii Chruščovova projevu,“ snaží se na něj působit co nejatraktivněji. Neblafuje ovšem a kopii Greifskymu skutečně předá. Netuší přitom, že objekt jejího sexuálního zájmu už dávno není tím přesvědčeným komunistou.

Sice se navenek tváří jako člověk loajální k socialistickému režimu, ale ve skutečnosti připravuje svůj útěk do Izraele. Pěstuje úzké styky s různými izraelskými diplomaty, kterým text předá.

Postup je tak jednoduchý, že když se o něm dozvědí v CIA, mají dojem, že jde o vtip. „Záhy však bylo zřejmé, že izraelské službě se díky milostné avantýře jedné polské funkcionářky povedl husarský kousek,“ vysvětluje Ulfkotte. Pověst Mosadu stoupá.

Dokonalý únos za hranicemi

Nikoho pak už moc nepřekvapí, když dlouhé prsty izraelských špionů dosáhnou v Argentině i na německého válečného zločince Adolfa Eichmanna (1906–1962).

Izraelci uprchlíka, kterému se roku 1950 podaří se s pomocí katolických kněží vystěhovat do Argentiny, dlouhou dobu sledují. Teprve když jsou si jisti, že přesně znají jeho zvyky, rozhodnou se jednat. Eichmanna překvapí 11. května 1960 při cestě z práce.

Než se vzpamatuje, zatáhnou ho do auta. Čekají ho deset dní trvající výslechy, které probíhají ještě na argentinském území. Argentina totiž nemá s Izraelem podepsané dohody o vydávání zločinců. Teprve potom ho unesou. Podobné akce mají dokonale připravené.

„Mosad je znám tím, že „likviduje“ nepřátele Státu Izrael v utajených akcích na cizí půdě,“ potvrzuje Ulfkotte.