Mrtvé tělo sebou škubne. Zuby začnou cvakat. Ruka se sevře v pěst. Oko se otevře. Publiku vydechne hrůzou i úžasem. Někteří věří, že jsou svědky zmrtvýchvstání.

Giovanni Aldini (1762–1834) má vědu v genech. Jeho matka Caterina je totiž sestrou slavného Luigiho Galvaniho (1737-1798). V jeho laboratoří také mladý Aldini začne roku 1782 pracovat jako asistent. V roce 1798 se stává profesorem experimentální fyziky na boloňské univerzitě. Při svých pokusech je schopen pomocí elektrického oblouku vyvolat stahy různých částí těla, a to až tři hodiny po smrti. Je sice zklamán, že srdce, ten nejdůležitější ze svalů, nereaguje, zato však dosahuje překvapivých výsledků při stimulaci různých oblastí lidského mozku. Dává dohromady tým, který se intenzivně věnuje možnostem léčebného využití elektřiny a dosahuje překvapivých úspěchů. Slavný je třeba případ mladého farmáře Luigiho Lanzariniho, kterého Aldini v květnu 1801 během několika týdnů elektrickou stimulací mozku zbaví těžkých stavů deprese.

Elektrická show na evropském turné

Se svým vrozeným temperamentem se stává fanatickým zastáncem Galvaniho teorií a hájí ho ve sporu s fyzikem Alessandrem Voltou (1745-1827), který teorii živočišné elektřiny odmítá. Pro jeho podporu se v roce 1802 vydává na evropské turné, které má přesvědčit vědeckou společnost o existenci živočišné elektřiny. Dramatická vystoupení, kterých se účastní lékaři, vědci, ale také senzacechtivá smetánka, lze svým způsobem označit za děsivé divadlo. Aldini se totiž nezdržuje žabími stehýnky a strýcovy teorie demonstruje na lidských mrtvolách. S pomocí elektrického oblouku se na pódiu useknuté ruce zatínají v pěst, useknuté lidské hlavy cvakají zuby, koulí očima nebo hýbou rty, a užaslé ani nedýchá. „Opravdu jsem se v tu chvíli nemohl zbavit pocitu, že ty mrtvé znovu přivedl k životu,“ vzpomíná jeden z diváků. Ironií je, že tyto efektní kousky mu umožňuje zařízení, které navrhl jeho oponent Volta.

Popraveného chtějí znovu popravit

Zlatým hřebem turné se 18. ledna 1803 stává v Londýně „oživení“ George Forstera. Sotva je odsouzený vrah na šibenici prohlášen za mrtvého, je urychleně převezen do budovy Royal College of Surgeons. Aldini si dává záležet a přítomní nestačí zírat. Tvář mrtvého se chvěje, rty se kroutí, levé oko se otevře. „Pravá ruka se zvedla a sevřela v pěst, v další části procesu daly se do pohybu i nohy, které kopaly a různě sebou škubaly“ popisuje 22. ledna průběh experimentu londýnský The Times. Mnozí věří, že Aldini opravdu přivedl Forstera opět k životu, a někteří se údajně dožadují toho, aby byl popraven znovu, neboť měl dle zákona „viset, dokud není mrtvý“. Jistý pan Pass, člen chirurgické společnosti, je dokonce šokován tak, že po návratu domů zkolabuje a zemře. Aldiniho demonstrace opravdu značně ovlivní vědce i obyčejné lidí. Mnozí totiž uvěří, že elektřina opravdu může být oním dlouho hledaným zdrojem životní síly.

Rytíř Frankenstein

Aldini však není jen mix šoumena a šíleného vědce, jak by se mohlo zdát. Nemyslí si to ani rakouský císař František I. (1768–1835), který mu roku 1834 udělí v Miláně rytířský řád za zásluhy o rozvoj přírodních věd. Nesmrtelným se stává i díky Mary Shelleyové (1797-1851), pro niž se roku 1818 stává inspirací ke stvoření jedné z nejslavnějších literárních postav – doktora Frankensteina. Mnohými je tak opravdu vnímán, přestože jeho cíle jsou mnohem skromnější. Prokázat, že galvanizmus by mohl být užitečným nástrojem při reanimačních postupech, například u zadušených nebo utonulých.