Skip to content

Infračervená „tatranka“ aneb jak (ne)přepnout svou i sousedovu televizi

V padesátých letech američtí výrobci televizních přijímačů inzerovali převratnou novinku: můžete klidně sedět ve svém křesle a televizor přitom v klidu ovládat! Potíž však byla v tom, že ovládání probíhalo skrze dlouhou šňůru.

Americká úřední místa najednou evidovala spoustu úrazů, vzniklých zakopnutím či zamotáním se do šňůry, která ovládání a aparát spojovala… Zlomené končetiny či úrazy hlavu byly takříkajíc na denním pořádku. I výrobcům začínalo být jasné, že šňůra natažená skrze pokoj, skutečně není ideální řešení.

 

Mladší generace už sotva uvěří, že bývaly doby, kdy se televizní programy daly přepnout jen na přijímači.

Počet podobných úrazů výrazně poklesl poté, když v roce 1955 Američan Eugene Polley (1915 – 2012) představil zařízení, které televizi mělo ovládat bezdrátově. Polley nainstaloval do každého rohu přijímače čtyři fotobuňky.

Současné ovladače využívají infračervený paprsek.

Ale i Polleyův vynález měl své mouchy. Například, jakmile vysvitlo slunce a jeho paprsky pronikly k televizi, samočinně ji přepnuly. A představa, že by lidé měli televizní programy sledovat jen za zataženými roletami, nebyla nijak lákavá.

Lenost je motor pokroku, a tak člověk stvořil dálkové ovládání.

Podobně dopadly i pokusy s rádiovými vlnami. Ty totiž bez problémů dokážou projít skrze stěnu. A tak se stávalo, že člověk sice přepnul svou televizi, ale s tím zároveň i televizi svého souseda.

K tomu, aby bylo možné přístroj zapnout dálkovým ovladačem, musí být v takzvaném pohotovostním režimu (standby).

Nakonec ve známých “tatrankách” zvítězil infračervený paprsek, který se používá dodnes.

 

Foto: TNW, fitday, Dream Dictionary, Huffington Post
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Lifestyle
Zobrazit více …