Otře kleště o zaprášené kalhoty a potáhne z cigarety v koutku. Pak prstem, kterým se ještě před chvílí dloubal v nose, sáhne zákazníkovi do otevřených úst a přitlačí mu jazyk k patru. Zapře se, uchopí kleštěmi bolavý zub, znovu potáhne z cigarety, zapáčí a trhne.

Zatímco pacient se zhroutí bolestí a tiše skučí, na vytržený zakrvácený zub pohozený do prachu silnice se okamžitě slétnou mouchy. Ty jsou tu všude a Kulwant Singh se je ani nesnaží odhánět. Je jedním z mnoha pouličních indických zubařů.

Ordinuje v městečku Amritsar a jeho ordinací tvoří rozvrzaná stolička a malý stolek. Na něm má rozloženy desítky zubních protéz a velkou, ručně malovanou reklamní ceduli.

V omlácené plechové krabici má pár starých skalpelů, narezlý pilník, nebozez a několik kleští, které vypadají, že pamatují ještě rozestavěný Tádž Mahal.

Pro Evropana děsivá podívaná

Už jen podívaná na ordinující pouliční zubaře je pro Evropany, uvyklé anestezii, desinfekci a laserovým vrtačkám, hodně drsný zážitek.

Většina z nich ani nemá žádné lékařské vzdělání, ale se štěstím mohou zákazníci narazit na někoho, kdo alespoň dělal asistenta skutečnému zubaři. Jejich hlavní výhodou je rychlost a cena.

Trhání zubu přijde v přepočtu na pouhých třicet korun a navíc, a na tom si hrdí pouliční zubaři zakládají, se platí, jen když je člověk se zákrokem spokojen.