Je to mela. Pořádná mela. Zkrátka Gotmar Mela. Už dobrých několik staletí probíhá každoročně, kolem novoluní měsíce Bhadrapada, hinduistického lunárního kalendáře, tedy v období mezi srpnem a zářím v gregoriánském kalendáři.
Ve vybraný den proti sobě stanou dva nesmiřitelné tábory – obyvatelé indických vesnic Pandhurna a Savargaon v okrese Chhindwara. Sešikují se na protilehlých březích řeky Jam, s očima zabodnutýma do jejího středu.
Tam je to, po čem prahnou – kmen stromu a na něm pověšená vlajka. Kdo ji ukořistí první, vyhrává.
Munice je pořád dost
Vypadá to jako fajn zábava na nedělní odpoledne, ovšem nenechte se mýlit. Zábava to možná je, ale hodně zvrácená. Krev při ní totiž stříká ve velkém. Není se co divit, když nejčastějšími bitevními prostředky jsou kameny.
A nejde o žádné oblázky do ruky, tohle jsou pořádně velké „šutráky“, kterými se protivníci vzájemně sprchují, a to tak intenzivně, až praskají kosti a občas dokonce zvoní umíráčky. Munice je pořád dost. Koryto řeky je jí plné. Kdo nevěří vlastním rukám, používá prak.
Tristní bilance
Ta čísla skutečně bijí do očí. Namátkou: 2008 – 800 zraněných, 2011 – 600 zraněných, 2012 – 329 zraněných, 2013 – přes 250 zraněných. A k tomu sem tam nějaký ten mrtvý. Okresní zpráva se několikrát pokusí akce zakázat.
Dokonce se nabídne, že místo kamenů zajistí gumové kuličky. Jenže ani u jedné z vesnic nepochodí. Zákaz nezákaz, kameny po sobě metají dál.
Tak jako podle tři století staré legendy obyvatelé Savargaonu po chlapci který si chce z jejich vesnice do té své odvést dívku.
Bolestivá sprcha začne v momentě, kdy se s ní brodí řekou, což si nenechají líbit z Pandhurny a vydají se svého člověka stejným způsobem bránit. A podivná tradice je na světě.
