Pokud má postava slavného filmového archeologa nějaký vzor, pak to bezpochyby je právě on. Výstřední dobrodruh, který svou výjimečnou inteligenci spojí s touhou po dobrodružství.

Pokud v případě Hirama Binghama III (1875-1956) něco neplatí, pak je to rčení, že jablko nepadá daleko od stromu. Dědeček Hiram Bingham I (1789–1869) byl chudý misionář na Havaji, otec Hiram Bingham II. (1831–1908) vede misijní stanici v Honolulu.

Třetí Hiram možná jako kluk hodlá pokračovat v rodinné tradici, dlouho mu to však nevydrží.

Tři vysoké a jedna dědička

Učení mu totiž jde samo a když ho otec pošle na studia do USA, úspěšně absolvuje nejprve na Yaleově univerzitě, poté na Kalifornské univerzitě v Berkeley a po krátké přestávce, kdy pochopí, že být pastorem není to, co od života chce, se rozhodne zdolat také Harvard.

Navíc potkává Alfredu Mitchellovou (1874-1967), vnučku Charlese Tiffanyho (1812–1902), zakladatele bohaté klenotnické firmy Tiffany, a 20 listopadu 1900 se s ní ožení. Absolvuje v roce 1905 a jako profesor to vezme opačným směrem.

Nejprve učí na Harvardu a pak to přes Princeton, kde je mimochodem asistentem profesora Woodrowa Wilsona (1856–1924) – budoucího amerického prezidenta, vezme na Yale, kde se stává průkopníkem výzkumu a výuky jihoamerické historie.

Jenže coby akademik nemá v dohledu žádnou pořádnou výzvu. Když se dozví, že někde vysoko v Andách se skrývá ztracené město posledních Inků, rozhodne se ho najít, i když není školený archeolog.

Machu Picchu, voníš deštěm

Necelý měsíc po zahájení cesty náhodou budí zvědavost rolníka Melchora Arteagy, který má pronajaté pozemky, na kterých se utábořili. Od něj se dozvídají o rozlehlých zříceninách na nedalekém hřebeni.

Hiram chce, aby je k nim zavedl, jenže druhý den, 24. listopadu 2011, je zima, prší a Arteagovi se nikam nechce. „Když je takhle mokro, je stoupání příliš namáhavé,“ namítá, ale nedočkavý Bingham nechce čekat.

Slíbí rolníkovi čtyřnásobek jeho běžného denního výdělku. V dešti se ovšem nikomu dalšímu do kopce trmácet nechce, a tak jde Bingham jen s Arteagou a tlumočníkem Carrascem. Přestože je výstup opravdu namáhavý, jsou kolem poledne na hřebeni.

A taky ke svému překvapení objeví chatu několika rolníků. Jejich chlapec, jedenáctiletý Pablito Alvarez, Hirama ochotně vede k troskám, které chce vidět.

„Za ta staletí byly zakrytá mechem a stromy, ale na několika místech se mezi popínavými rostlinami daly zahlédnout žulové stěny,“ píše v roce 1948 ve své knize Ztracené město Inků.

V následujících letech tu s podporou Yaleovy univerzity a National Geographic Society vede rozsáhlé vykopávky, když ho však v roce 1915 místní úřady z vykopávek i z Peru vyštípají obviněním z porušení zákonů o archeologickém výzkumu, odjede a už se nikdy nevrátí.

Od válečných pilotů k Senátu

Neznamená to však, že by se vrátil k usedlému životu akademika. První světová válka nabírá na obrátkách a on nehodlá stát stranou.

Stává se pilotem, slouží v Letecké sekci Spojovacího sboru a v Armádní letecké službě, a také organizuje v USA první školu vojenského letectva a pozemní výcvik leteckých kadetů na univerzitách.

Když přijde druhá světová slouží ve výcvikových střediscích Námořnictva Spojených států. A mezi válkami se zakousne svou typickou zarputilostí do politiky. V roce 1922 se stává zástupcem guvernéra Connecticutu, o dva roky později je zvolen guvernérem.

Funkci je však pouze jeden den. Senátor Frank B. Brandegee (1864-1924) spáchá sebevraždu v koupelně svého domu a Hiram je zvolen na jeho místo.