Vlastně se nejvíc proslaví jako parťáci Santa Clause, který je ve vánoční legendě využívá jako tažnou sílu během jízdy na saních noční oblohou. Což je trochu škoda, vzhledem k tomu, kolik zajímavostí se kolem sobů točí.

A na rozdíl od příběhu o pupkatém vousáči, který skáče do domácností komínem, aby dětem rozdal dárky, jsou ukotvené v realitě. A to už po tisíce let.

Tak dlouho lidé soby obdivují, tak dlouho žasnou nad jejich schopnostmi, tak dlouho si pochutnávají na jejich mase, pijí jejich mléko, oblékají se do jejich kožešiny a z jejich parohů si vyrábějí nástroje.

Změna je život

Už Aristotelés (384–322 př. n. l.) píše o zvláštním druhu jelena velikosti býka, který je schopen kvůli maskování měnit barvu své srsti. Což je ale od starověkého řeckého filozofa zavádějící.

Sobi totiž nemění odstín svého chundelatého kabátu, aby byli nenápadní, ale dle ročních období. V zimě je jejich srst šedá až šedobílá, v létě zase spíše šedohnědá. Na základě roční doby jsou také schopni, a to jako vůbec jediní savci, měnit barvu očí.

Přizpůsobují se tak v místech, kde žijí (v arktické tundře a lesích Grónska, Skandinávie, Ruska, Aljašky a Kanady) velkým rozdílům v intenzitě světla v létě a v zimě.

V jasných letních dnech září jejich oči zlatavě hnědou barvou, v temných zimních dnech jsou pro změnu tmavě modré.

Kopyta na míru

U sobů se také nemůže stát, že by samec samici nevěrou nasadil parohy. Ona je totiž už dávno má, bez ohledu na promiskuitu svého milého. Sob je jediným zástupcem jelenovitých, kde je nosí obě pohlaví.

Zatímco samci se s jejich pomocí v období říje vzájemně přetahují o pozornost samic, ty naopak parohy používají hlavně při boji o potravu. Vzhledem k tomu, že sobi stráví až 40 % svého života ve sněhu, vybavila je matka příroda řadou vychytávek.

Třeba speciálními „stahovacími“ kopyty, které se stejně jako srst a oči přizpůsobují roční době. Zatímco v zimě, kdy je půda tvrdá, se pro lepší přilnavost smrští, v letních měsících se pro pohyb po měkké, vlhké zemi naopak roztáhnou a změkčí.

Zdatný plavec s chytrým nosem

Drsným přírodním podmínkám je přizpůsoben i jejich nos. Je speciálně navržený tak, že pomáhá ohřívat přicházející studený vzduch, než se dostane do plic. Díky vynikajícímu čichu jsou sobi schopni najít i potravu, ukrytou hluboko pod sněhem.

Před jeho chladem je chrání také delší trubicovité chlupy, které dobře zadržují teplotu, ale také pomáhají držet zvířata nad vodou při plavání. I díky tomu jsou sobi tak vynikající plavci.

Drsné a široké řeky jsou schopni překonávat třikrát rychleji než průměrný člověk. Rychlostí až 10 km/h, což je maximální tempo, které zvládne historicky nejlepší plavec světa Michael Phelps (*1985).

Společenští cestovatelé

Společně a daleko. I tak by se dal popsat životní rytmus sobů. Při sezónní migraci za potravou jsou schopní urazit ročně i přes 5 000 km, nejvíc ze všech suchozemských savců. A rozhodně nejde o nějaké vycházkové tempo.

Obvykle zdolají asi 19–55 km denně, a když na to přijde, dokáží běžet rychlostí 60–80 km/h! Pohybují se výhradně ve stádech. O deseti kusech, ale také několika stovkách. Nejvíce je sobů pohromadě během jarní migrace. Tehdy se tvoří stáda o 50 000 až 500 000 zvířatech.