Virtuální realita je pojem, označující uměle vytvořené prostředí, ve kterém lze simulovat a zažívat nejrůznější věci a do nějž se lze dostat nejlépe s pomocí speciálních brýlí.

Podle všeho je to ale teprve začátek a tato oblast začíná pořádně nabírat na obrátkách. Budeme jednou v takové virtuální realitě i částečně žít?

Snad každý někdy viděl nějaký film, zaměřený na virtuální realitu a její možná rizika i přednosti. Ostatně stačí si vzpomenout třeba na legendární Matrix, kde dokonalou virtuální realitu využívá umělá inteligence, která si zotročila lidstvo.

Něčeho takového se v tuto chvíli ještě obávat nemusíme, i když do budoucna je nebezpečí vyplývající z AI (Artificial intelligence) reálné a zabývají se jím vědecké týmy z celého světa. Vraťme se ale k samotné virtuální realitě. Kdy se o ní vlastně začalo mluvit poprvé?

Pozvolný start

Pokud bychom hledali kořeny virtuální reality, museli bychom se vypravit do minulého století, konkrétně pak do roku 1968. Tehdy na Harvardově univerzitě jistý Ivan Sutherland se svým žákem Bobem Sproullem sestrojili velmi podivné zařízení.

To bylo z jednoho konce připevněné ke stropu a z toho druhého bylo možné si ho posadit na hlavu. Nositel v brýlích tehdy mohl vidět první virtuální – i když značně primitivní – prostředí.

V roce 1977 pak na americkém MIT vznikl první skutečně přelomový program, který simuloval procházku ulicemi coloradským Aspenem.

Samotný termín „virtuální realita“ se pak začal objevovat od roku 1985, kdy začaly vznikat první firmy vyvíjející brýle a rukavice na virtuální realitu. Odvětví se konečně naplno rozběhlo. Jakou cestu ušlo?

Hlavně simulace

Za posledních třicet let se virtuální realita dostala do celé řady oborů, ve kterých našla nejrůznější způsoby uplatnění. Asi nejrozsáhlejší oblastí, na kterou se také zaměřuje nejvíce firem, jsou nejrůznější simulace, tréninkové metody a zkušební pomůcky.

Snad každý si v tomto směru vybaví především letecké nebo automobilové simulátory, které jsou dnes díky VR v podstatě dokonale realistické.

Virtuální realitu ale samozřejmě využívá i NASA pro trénink kosmonautů a stále častěji se VR prosazuje také v oblasti medicíny.

Mnoho startupů se zaměřuje na simulace umožňující vyzkoušet si postupy a zákroky, které není možné realizovat jiným způsobem bez rizika pro pacienta.

V Plzni pak vznikl projekt VR Medical, který se pro změnu specializuje na využití virtuální reality v oblasti rehabilitací.

Tréninkové programy

A pokračovat lze samozřejmě dál. Od rehabilitací je to jen kousek ke sportu, kde jsou VR aplikace využívány k vytrénování správného pohybu, cviku a techniky.

S virtuální realitou se experimentuje také v oblasti péče o duševní zdraví a v řadě dalších oborů – ve školství, stavebnictví a architektuře, v dopravě nebo třeba ve vojenství.

Ve Spojených státech nebo v Izraeli už je zcela běžné, že jsou vojáci trénováni i s pomocí virtuálních brýlí, které dokážou dobře nasimulovat prakticky jakoukoliv situaci s různými obtížnostmi nebo krizemi.

Ani Česko v tomto směru nezaostává a ministerstvo obrany dlouhodobě spolupracuje s Českým institutem informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT.

Zábava na tisíc způsobů

Pokud má ovšem někde virtuální realita dveře naprosto otevřené a možnosti téměř neomezené, jsou to kultura a zábava. Využívání VR k prohlídkám muzeí, galerií nebo v podstatě jakýchkoliv míst, je jen špičkou ledovce.

Škála her a zábavních programů je v současnosti už velmi široká – od jednoduchých hříček až po střílečky v dokonale nasimulovaném prostředí – a roste s tím, jak se stále zdokonalují technologie. Vše podle expertů vede k postupnému zavádění tzv.

zábavních VR parků. V nich bude možné zažít téměř cokoliv, a to nejen v sólo režimu, ale i společně s jinými lidmi. Klíčová otázka se ale nabízí:

Povede to všechno k vytvoření skutečného virtuálního světa, jaký známe například ze zfilmovaného sci-fi románu Ready Player One?

Co na to Apple?

Pokusů o vytvoření tzv. metaverse, virtuálního světa, do kterého by se člověk připojoval a prožíval ho skrze brýle a další zařízení, tu v posledních letech bylo už několik a další stále přibývají.

Řada expertů ale upozorňuje, že vývoj nakonec tímto směrem možná ani nepůjde. Tak například šéf společnosti Apple Tim Cook se o metaverse v minulosti několikrát vyjádřil skepticky.

To, co skutečně zafunguje, podle něj bude realita rozšířená, což je také směr, kterým by se firma primárně chtěla vydat.

„Celkově by mohla rozšířená realita přinést nové způsoby, jak provádět některé kreativní procesy a vylepšit komunikaci mezi lidmi,“ tvrdí Cook.

Právě na to, jak se společnost Apple k celému trendu postaví a s jakými technologiemi přijde, mnoho lidí netrpělivě očekává. Ostatně i v minulosti to byla právě ona, kdo určoval, kterým směrem se budou zábavní technologie ubírat.