Z kostelní hrobky u svatého Jakuba se ozývají dunivé rány a tlumené výkřiky. „To jistě řádí duch,“ myslí si pověrčiví lidé. Ani za dvě kupy grošů by se nikdo neodvážil podzemní hrobku otevřít a její poklop tak raději jen skrápí svěcenou vodou.

Za několik dní divné burácení skutečně ustane. Když za několik let hrobku otevřou, naleznou zde kostru pána z Mitrovic – neleží ovšem v rakvi!

Jeden z nejobratnějších diplomatů Habsburské monarchie se narodí kolem roku 1670 do zámožné české šlechtické rodiny.

Celým jménem Jan Václav Vratislav z Mitrovic (1670–1712) se za pomoci konexí své rodiny již v 25 letech stane členem rakouské dvorní kanceláře. Neznamená to ale, že by byl na úřadu za nekvalifikovanou „tlačenku“.

Naopak si brzy udělá takové renomé, že jej římskoněmecký císař Leopold I. (1640–1705) vyšle nejprve do Anglie a pak do Nizozemska, aby zde kvůli hrozící válce o španělské dědictví (1701–1714) vyjednal spojenectví proti Francii. A to se podaří.

V září 1701 Svatá říše římská, Nizozemsko a Velká Británie podepíší Haagskou úmluvu, na jejímž základě vytvoří válečnou koalici.

Riskantní přesun

Užitečnost spojenectví se ukáže velmi brzy.

Ačkoliv zprvu to vypadá, že Francie má navrch, Vratislav spolu s velitelem anglického vojska Johnem Churchillem (1650–1722) a vrchním velitelem císařské armády princem Evženem Savojským (1663–1736) koordinují plány útoku tak zkušeně, že zanedlouho zvrátí průběh války na svoji stranu.

Zlatým hřebem jejich snažení je bitva u bavorského Höchstädtu. Sem narychlo odvelí většinu koaličních vojsk s cílem rozdrtit hlavního francouzského spojence, tj. Bavorsko.

Ačkoliv se tím vůdci koalice vystavují nebezpečí, že Francouzi využijí oslabení jejich pozic v domovských zemích, akce je to natolik nečekaná, že se jim riskantní podnik nevymstí.

Prevence je prvotní

Leopoldův nástupce Josef I. (1678–1711) Vratislava v roce 1705 jmenuje českým kancléřem a císařským poradcem pro otázky zahraniční politiky. A nutno říct, že Vratislav důvěru v něj vloženou nezklame.

Zasadí se například o dojednání neutrality Švédska, čímž ho vyšachuje jako možného spojence pro Francouze. Vyjednává též s uherskými povstalci, ale s nimi je těžká řeč.

V roce 1711 se Vratislavovi dostane pocty vůbec největší, a to když jej papež Klement XI. (1649–1721) jmenuje nejvyšším kancléřem Českého království!

Co se stalo v podzemí?

V prosinci 1712 Vratislav umírá na vodnatelnost. K poslednímu spánku ho uloží v kryptě pražského kostela sv. Jakuba, přičemž podle pověsti se ve dnech po jeho pohřbení z hrobky ozývají děsivé zvuky.

„Hrabě byl prý však jen zdánlivě mrtev, když jej do hrobky rodinné v kostele onom kladli, a přišel za nedlouho zase k sobě.

Vyrazil víko u rakve, ale ze zazděné hrobky pod pomníkem se více dostati nemohl. Lidé… v pověrčivosti své… hrobku svěcenou vodou kropili,“ píše český historik Josef Svátek (1835–1897).

Když pak po několika letech hrobku zase otevřou, aby zde uložili dalšího nebožtíka, spatří „rakev kancléřovu roztříštěnu a kostru jeho na kamenné dlažbě ležeti“. Vratislav tak byl patrně pohřben zaživa. Ovšem, je to jenom pověst…