„Habsburský arcidům fungoval podle vojenských a politických směrnic. Byl uspořádán přísně podle sestupné posloupnosti,“ uvádějí současní rakouští autoři monografie o Františku Josefovi I. Michaela a Karl Vocelkovi. Každá odchylka od zaběhnutého řádu se trestá.

Středobodem habsburského světa je císař. „Je to kus historie, velká postava potápějící se doby, která před tebou stojí;

žádný velký člověk, ale velká historická postava… Člověk cítí jeho chladnou ruku…,“ nebere si servítky arcivévoda Leopold Ferdinand (1868–1935), který se odvážil vystoupit z rodinného kruhu a přijmout navzdory císaři občanské jméno Leopold Wölfling. Každý týden se František Josef I. s arcivévody schází u večeře, která však mnohem spíše než příjemné rodinné setkání připomíná panoptikum.

Všichni účastníci v nažehlených uniformách, konverzace minimální, nálada vypjatá. Co se při tom honí hlavou arcivévodovi Františku Ferdinandovi d´Este (1863–1914), následníkovi trůnu, nemá císař ani ponětí. Zatím…

Ženu si nechce vychovávat

František Ferdinand d´Este se stává dědicem monarchie po tragické smrti korunního prince Rudolfa (1858–1889) v Mayerlingu. Do té doby vedl příjemný mládenecký život, teď na něj však podnikají hon všechny evropské vdavekchtivé princezny.

„Samé sedmnáctileté nebo osmnáctileté fifleny, jedna ošklivější než druhá. Abych si sám vychovával svoji ženu, na to jsem příliš starý, na něco takového nemám čas ani chuť,“ prohlašuje arcivévoda před jedním ze svých přátel.

Pak konečně potkává tu pravou. Na pražském plese jeho pozornost uchvátí hraběnka Žofie Chotková z Chotkova a Vojnína (1868–1914).

Táhne jí již na třicet, působí odtažitě, nesplňuje žádný z dobových ideálů krásy, přesto z ní arcivévoda nedokáže spustit oči. „Ona, nebo žádná jiná,“ je rozhodnutý František Ferdinand.

Jiný právní řád

„Císař František Josef I. stavovsky nerovné sňatky zásadně odmítal.

Arcivévodům, kteří se domnívali, že láska a soukromé štěstí jsou pro manželství důležitější než povinnosti člena panovnického domu, odmítl dát souhlas a dal jim pocítit všechny důsledky,“ připomíná současná rakouská historička Martina Winkelhoferová.

Obvykle to znamená, že neposlušné arcivévody císař zbaví všech vojenských hodností, titulu „císařská výsost“, a hlavně jim zarazí apanáž. Jenže tohle je zcela jiný případ. Vždyť jde o následníka trůnu.

Jeho nerovný sňatek by mohl mít katastrofální následky, třeba i rozpad monarchie! „Právní řád uherské části monarchie například neznal pojem stavovsky nerovné choti panovníka.

Takže Žofie by se sice nikdy nemohla stát rakouskou císařovnou, docela dobře by však mohla být korunována na uherskou královnu,“ připomíná Winkelhoferová.

Rozčílený spojenec

Na nohou jsou kvůli možnému nerovnému sňatku habsburského následníka trůnu také další evropské monarchie. Neklid zavládne v Anglii a zejména v německém císařství, které je největším spojencem Rakouska-Uherska na mezinárodní scéně.

„Po smrti starého císaře by se daly očekávat události, které by spojenectví obou zemí ovlivnily víc, než si veřejnost dokáže představit,“ vyhrožuje ve Vídni německý vyslanec. František Ferdinand si však trvá na svém – ožení se s Žofií Chotkovou.

Správně tuší, že mu bude muset František Josef I. nakonec ustoupit. Z následníků si v rodině nemůže zrovna dvakrát vybírat. Nakonec císař kývne.

Ještě před svatbou však arcivévoda musí podstoupit ponižující proces, při němž se vzdává všech nástupnických práv pro děti, které se narodí z jeho vztahu s Žofií.