Kabaret s červeným mlýnem na střeše přitahuje pozornost od svého otevření. Rozdělí Pařížany na dva tábory: jedni jsou z něj nadšení, druzí mu nemohou přijít na jméno.
Ale jeho skandální pověst mu zajistí slávu, která nehasne ani po více než 130 letech a láká i celebrity zvučných jmen.
Konec 19. století se ve Francii nese v duchu radosti ze života. Země má za sebou prusko-francouzskou válku a napoleonská tažení, první léta Třetí republiky (1870-1940) navíc poznamenal pořádný chaos, takže je na čase konečně začít volně dýchat.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Atmosféra je plná optimismu, země ekonomicky prosperuje a na svět přicházejí technologické a vědecké novinky. V tomto období, nazvaném Belle Époque (Krásný věk), trvajícím až do 1. světové války, vzkvétá také kultura a umění.
Lidé se chtějí bavit a podniky, které jim mohou zábavu dopřát, rostou jako houby po dešti. Nejvíce je jich samozřejmě v Paříži, kam v roce 1889 přibudou dvě ikonické stavby.
Nejenom Eiffelova věž, ale také podnik Moulin Rouge (Červený Mlýn), který se stane legendou.
![Takto vypadal Moulin Rouge krátce po svém otevření na přelomu 19. a 20. století.(Foto: neznámý autor / commons.wikimedia.org / volné dílo)](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2021/12/1-27.jpg)
Červený mlýn pod Montmartrem
Na úpatí kopce Montmartre ho otevře 6. října 1889 katalánský byznysmen Joseph Oller (1839-1922). Ten má za sebou kariéru bookmakera, díky které zbohatne, protože vymyslí nevšední metodu sázení.
Ale protože se francouzským úřadům zdá, že jeho podnikání je nelegální, stráví dva týdny za mřížemi. V roce 1870 se na čas odstěhuje do Londýna, aby se vyhnul prusko-francouzské válce a tam se seznámí se světem divadla.
Po návratu do Paříže otevře několik zábavních podniků, ale Moulin Rouge je výjimečný.
Už od počátku jde o nesmírně extravagantní záležitost, při jejímž provozování spojí své síly s impresáriem a podnikatelem Charlesem Zindlerem (1831-1897), který se stane manažerem. Strefí se do vkusu a chuti Francouzů a využijí také přílivu lidí z celého světa. Ti se do Paříže sjíždějí na Světovou výstavu, která se zde v tomto roce koná.
Blýskavé doupě neřesti
Už při navrhování interiéru si oba muži dají obzvláště záležet. Najmou si prvotřídní odborníky a vsadí na extravaganci. Ta se uplatní i v zahradě, kde je obrovská socha slona s arabským klubem uvnitř anebo různé pouťové atrakce.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Své jméno získává podnik po lokalitě, kde byla dříve spousta větrných mlýnů a maketa jednoho z nich je umístěna také na střeše kabaretu.
Od počátku se s ním pojí pověst místa, plného dekadence a to je ta nejlepší reklama, která sem láká různorodou společnost, od pouličních prostitutek přes kapsáře a jiné kriminální živly až po bohaté podnikatele a aristokraty.
![Slavný podnik těsně před požárem, v roce 1914(Foto: Albert Kahn / commons.wikimedia.org / volné dílo)](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2021/12/2-26.jpg)
Nohy nad hlavou
Přitahují je sem hlavně kabaretní umělkyně, které se v prvním období rekrutují převážně z chudých žen a dívek, které si účinkováním v tamní show chtějí vylepšit finanční situaci.
Zatímco během večera se hosté baví vystoupením druhořadých umělců, tyto tanečnice dokážou přítomným mužům zpříjemnit jeho závěr odvážným tancem, při kterém zvedají sukně a vysoko vykopávají odhalené nohy.
Ale poměrně brzy se z Moulin Rouge stane místo, které vyhledává zejména smetánka. Ta přináší peníze, umožňující najmout prvotřídní umělce.
V následujících letech se na jevišti vystřídá nejenom zástup talentovaných tanečnic, ale také řada známých kumštýřů.
Princovo šampaňské a nahé modelky
Jednou ze známých osobností, které renomé Moulin Rouge přiláká k osobní návštěvě, je dokonce princ z Walesu a pozdější britský král Eduard VII. (1841-1910).
S jeho návštěvou v roce 1890 se pojí historka o tom, jak proslulá tanečnice La Goulue (1866-1929) s nohou nad hlavou zavolá před všemi přítomnými hosty na užaslého šlechtice:
„Hej, Walesi, platíš šampaňské!“ Tanec kankán je s tímto pařížským šantánem neodmyslitelně spojený.
Svůdné kostýmy, odvážná choreografie a podmanivá hudba vzbuzuje veřejné pohoršení, ale zároveň dělají z Moulin Rouge výjimečný podnik, jehož skandální pověst sem přitahuje nové a nové zákazníky.
Různými aférami je kabaret opředený i v dalších desetiletích své existence. Jednou z mnoha podobných událostí je třeba každoroční ples Bal des Quat’z’Arts pro studenty architektury, malířství a dalších uměleckých oborů.
Jeho druhý ročník se odehrává právě v Moulin Rouge v únoru roku 1893. Zcela v duchu pověsti tohoto místa se stane hodně uvolněnou záležitostí, kdy vrcholem bujarého večera s odhalenými ženami je striptýz na stole, kvůli kterému hlavní aktérka dokonce skončí před soudem.
![Tanečnice s pseudonymem Mistinguett, vlastním jménem Jeanne-Marie Bourgeois (1875-1956) se později stane herečkou, k popularitě jí pomůže právě Moulin Rouge.(Foto: neznámý autor / commons.wikimedia.org / volné dílo)](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2021/12/3-26.jpg)
Počkejte si, prosím!
Ale Moulin Rouge nezažije jen léta hojnosti a pompézní události. Například v roce 1915 vyhoří a dalších 6 let je uzavřen. Poté hosty přivítá přestavěný podnik v novém kabátě a nejenom, že dostojí své někdejší pověsti, ale v mnohém ji překoná.
Ustojí i válečná léta, kdy sem rádi docházejí němečtí okupanti. Z původně skandálního místa se v průběhu času stane prestižní podnik, kde možnost vystoupit znamená pro každého umělce velkou čest.
Umělecký ansámbl dostane profesionální vedení a do souboru se dostanou jen ti nejlepší z nejlepších.
Mění se programy i majitelé, odehrávají se zde velkolepé události, jako jsou galavečery nebo křty parfémů či soukromé koncerty, objevují se tady i členové britské královské rodiny při zvláštních příležitostech.
O tom, že je tento kabaret pařížskou legendou svědčí i to, že místo v hledišti je třeba si rezervovat dlouho dopředu. Někdejší doupě hříchu je však dnes podnikem, kde je erotika oděná do decentního hávu a vkus i profesionalita jsou na prvním místě.
![Jeden z plakátů, které pro kabaret vytvořil Henri de Toulouse-Lautrec (1864-1901). Ten se v něm cítil jako doma a rád maloval výjevy z tamního dění i portréty tanečnic.(Foto: neznámý autor / commons.wikimedia.org / volné dílo)](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2021/12/4-11.jpg)