Geometrický květ slunečnice,šupiny ananasu nebo brokolicové růžičky. Co mají všechny tyto tvary společného? Příroda se po tisíce let řídí číselnou posloupností a rozhodně nejde o náhodu. V pozadí stojí snaha neplýtvat energií a využít dostupné zdroje na maximum.

Stejné principy fungují i u květin. U slunečnice najdeme dvě skupiny spirál: jedna obvykle obsahuje 34 a druhá 55 ramen. Obě čísla pocházejí z tzv. Fibonacciho posloupnosti čísel, kde je každé následující číslo součtem předchozích dvou.

Semena se formují ze středu ven v přesně definovaných krocích. Každé nové semínko se otočí o tzv. zlatý úhel a současně se vzdaluje od středu. Výsledkem je dokonale efektivní rozmístění: semena pokrývají květ maximálně bez mezer a překryvů.

Tři směry

Podobný princip platí u ananasů. Šupiny rostou v přesném geometrickém vzoru, který odpovídá spirálám definovaným Fibonacciho řadou.

Když se podíváte na ananas, uvidíte spirály vinoucí se třemi směry, obvykle v počtech 8, 13 a 21. Borovicová šiška také ukazuje spirálovité uspořádání šupin, jejich počet odpovídá Fibonacciho číslům, například 5 a 8 nebo 8 a 13. Další přírodní hříčkou je brokolice Romanesco.

Její růžičky tvoří logaritmické spirály, kde každá růžička je zmenšenou kopií celku. Počet spirál směřujících doleva a doprava opět odpovídá Fibonacciho číslům.

Žádná náhoda

Stejný princip platí i u stromů. Strom vyroste ze základního stonku, ten se větví: nejprve jedna větev, pak dvě, tři, pět, osm, přesně podle Fibonacciho řady. Tento model maximalizuje přísun světla a zároveň zajišťuje strukturální stabilitu.

Příroda tedy nepracuje náhodně, používá elegantní matematiku k tomu, aby byla efektivní, stabilní a krásná zároveň. Každá spirála, každá růžička a každé semínko je součástí propracovaného vzorce, který spojuje matematiku s biologickou moudrostí.