„Tyhle škrpály mi byl čert dlužen,“ mumlá si šlechtic, když se mu konečně s pomocí sluhy podaří nazout se do bot s dlouhou špičkou.

Nedá se v tom pořádně chodit… Obrovské špičky dámských čepců a pánských bot ovšem prozrazují o svém nositeli, že je urozeného původu.

Dvorní dáma pomáhá své urozené paní upravit dlouhý čepec zvaný henin. Tentokrát se rozhodla pro téměř metr vysokou bělostnou pokrývku hlavy, ze které splývá dlouhý závoj. Jindy ale sáhne po zdobnější barevné variantě se dvěma nebo dokonce třemi špicemi.

Závoj, který symbolizuje čistotu, ovšem nikdy nechybí. Upevnit čepec na hlavu není jednoduché. Musí se tvarovat na temeni a k jeho stabilitě slouží kovová držátka, s jejichž umístěním si dvorní dáma musí umět poradit.

Co s vlasy, které se dovnitř čepce nevejdou? Vyholí se.

Čím vyšší, tím urozenější dáma

Platí velmi jednoduché pravidlo: Čím výše postavená dáma, tím vyšší čepec i delší závoj. Nejurozenější šlechtičny se tak pyšní až metr vysokými špičkami.

Módě heninů podlehnou i České země, i když se zpožděním proti Paříži, která je mekkou tehdejší evropské módy. Doveze je sem Blanka z Valois (1316–1348), první manželka Karla IV. (1316–1378), českého krále a římského císaře.

Zakopnutí znamená pád

„Hlavně nesmím nezakopnout,“ uvědomuje si mladý rytíř, který se chystá do společnosti. Obouvá se do měkkounkých kožených těsných botek, které se vyznačují velice dlouhou špičkou.

Rovnice „čím delší špička bot, tím vyšší postavení ve společnosti,“ platí u pánských bot podobně jako u dámských čepců heninů. Aby mužům špička bot nepřekážela, většinou si ji vážou ke kotníku, holeni, nebo dokonce k pasu.

Bez podrážky ven nevyrazí

Boty nemají podrážku a jejich špička bývá vycpaná. Chodit v nich je docela umění, stačí špičkou o něco zavadit a hned jste na zemi.

„Pro chůzi venku se na spodek měkkých kožených bot nazouvaly přezůvky, trepky, pantochy (dřevěné nebo kožené podrážky – pozn. red.),“ vysvětluje současný český autor Vlastimil Vondruška.