V čínské říši už více než 250 let vládne císařská dynastie Ming. Je 19. října roku 1627. Císařské vojsko vyráží z Pekingu a žene se za uprchlíkem. Zlý tyran, který čtyři roky vládl říši, už vidí své pronásledovatele. Ale než by zažil potupu zatčení a soudu, to se raději sám oběsí!

Negramotný hazardní hráč a násilník Wej Čung-sien (1568 – 1627), o kterém všichni říkají, že se „chová divoce jako tygr a vlk“, má manželku a dceru. Na venkovský život a práci na poli ale nemá pomyšlení.

Dluhy z hazardních her mu rychle rostou a věřitelé dotírají pořád víc a víc. Wej přemýšlí, jak to zařídit, aby jim nemusel nic platit. Napadne ho: „Nechám se najmout jako služebník do císařského paláce.“ Aby ho nikdo z věřitelů nedohonil, změní si jméno:

z Li Čing-čunga je Wej Čung-sien. Je mu 21 let a stává se sluhou v císařském paláci. Předtím ale musí podstoupit kastraci. V paláci mohou sloužit jenom eunuchové (muži, kterým byl odoperován penis a varlata), protože nemohou svést císařské manželky a konkubíny.

Cesta k císaři vede přes koně

V roce 1620 nastupuje na trůn teprve patnáctiletý císař Tchien-čchi (1605 – 1627), který si oblíbil tesařské řemeslo. Tesařskou prací tráví spoustu času a státnické záležitosti ho moc nezajímají.

Wej, který je komorníkem konkubíny císaře Tchaj-čchanga (vládne jediný rok – 1620), vychytrale čeká na možnost, jak proniknout do přízně nového císaře. Umí výborně krotit koně a dostihy jsou ta pravá příležitost.

Vyhrává závod a císař ho obdivuje: „Znáš charakter koní a víš, jak na nich jezdit v souladu s jejich povahou. Jsi skvělý člověk. Dělal jsi všechno k mé spokojenosti, proto ti od této chvíle svěřuji hlavní úkoly u soudu.“ 

Nezaplacené daně znamenají smrt

Uplyne ale ještě dost času, než se Wejovi podaří získat větší moc než hlavní ministr Yang-li. V roce 1624 je Wej konečně spokojený. Získal neomezenou důvěru císaře a svého postavení obratně využívá.

Buduje si síť špehů, kteří sledují jeho nepřátele. Ty dává okamžitě popravit. Zvýší daně, což přinese nejenom větší příjem do císařské pokladny, ale hlavně pro něj. Platí totiž heslo: „Nezaplatíš?

Budeš popraven!“ Všichni Wejovi podlézají, protože protest znamená okamžitou smrt na mučidlech.  „Stavte chrámy na moji počest po celé říši!“, nařizuje Wej.

„Chci, aby v každém z nich byla umístěna moje socha“, dodává, aby nikdo nepochyboval, koho má uctívat jako boha. Přes 2000 domů po celé zemi je zbouráno a na jejich místě jsou vystavěny chrámy s Wejovými zlatými sochami.

Císař Tchien-čchi je loutkou v jeho rukou. Wej si neuvěřitelně troufá, přivlastňuje si i peníze určené na stavbu císařské hrobky! Buduje si za ně paláce pro sebe a svoji rodinu. Její členové získávají významná postavení.

Tělo rozsekají pro výstrahu

Když císař Tchien-čchi v roce 1627 umírá, znamená to i Wejův konec. Po třech měsících nejistoty přichází od nového císaře Čchung-č´ (vládne v letech 1627 – 1644) nařízení:

„Wej Čung-sien je zločinec a musí být odstraněn!“ Wej opouští Peking se stráží složenou z 800 eunuchů a 1000 koní. Přestože odjíždí narychlo, stihne ukrást ještě 40 vozů plných šperků!

Pronásledování císařských vojáků ale neunikne a v polovině cesty mezi Pekingem a městem Fengyang se ze strachu raději oběsí. Tělo takového kruťase ovšem nesmí zůstat celé. Alespoň po smrti musí být Wej tvrdě potrestán! Dojde proto k tzv.

ling-či, rozřezání mrtvoly na kusy, které jsou vystaveny v jeho rodné vesnici pro výstrahu: „Neopovažte se páchat takové zločiny!